No, nic ve zlém, ale chybějící písmenko, pro které tu vypouštíš, že mi na čtenáři nezáleží, je asi hlavně ve tvé mysli... Rozhodně tam nemělo být "nadvláda vody", když jde o toky a proudy, co se valí z různých stran. Ach jo.

Chtěl jsem ti tu nechat odpověď s argumenty, ale nebere to konce a je to zbytečné. Na Písmáku jsem tehdy byl, viděl co se děje -blokování, skrývání nepohodlných příspěvků a děl, mazání - čistě z účelových důvodů. O jazyce a důvodech tvé "lit.kritiky" pod mými texty jsem se už vyjádřil, přesvědčovat někoho o něčem nemám zapotřebí. 

Ať si každý udělá svůj názor.

To sem chodíš pro tohle?

Na svůj názor máš anonyme čtenáři samozřejmě právo.

O znevažování si mysli co chceš.

Touha po odezvě není to oč jde, někdy stačí, že se najde čtenář, který se textu otevře. kde není otevřenost, většinou se objeví odsudky, protože jde přece o to, být nad dotyčným a jeho trapnými pokusy.

O lžích už jsem toho slyšel vícero, ty pro změnu nečteš pozorně. Nenapsal jsem, že nejde o publikování, napsal jsem:  "...kdyby mi šlo o ohodnocení".

Škoda, co s tím? Nevidíš rozdíl mezi tím, že je něco v mém přístupu k tobě ovlivněno  tvojí jedovatostí (která není jen vůči mně, používáš ji poměrně často) a že ti jen dokola opakuji nesouhlas a to, že se mi takovýhle styl jeví zbytečně osobní, nemající s tvorbou mnoho společného. Pokud bych s tebou mluvil někde jinde, třeba o jiných věcech či jiným způsobem, mimo tento prostor, třeba by se ukázalo, že je o čem a jak spolu hovořit. Tady reaguji na to, jak si (vůči autorovi textů) počínáš. Nechápu, že se tak divíš, že po těch nájezdech ztratím zájem se na to pořád dokola koukat. Apeluješ na milosrdenství, ale nájezdníkem jsi tu ty. Zájem o člověka mám, ale ne o zavřenou bránu, z které občas někdo vykoukne a zakřičí zbytečné jedovatosti. Zvláštní, to je jako bych k někomu přišel, vrazil mu pár facek a když by se už už chtěl ohradit, apeloval bych na jeho dobré srdce. 

Stačil by náznak pochopení, že je z tvé strany něco špatně, a možná bys viděl, proč jsem tak tvrdě stál "proti". Nijak mě to totiž netěší... 

Snad kdyby byla špetka vůle diskutovat jiným způsobem, já ji zatím nevidím.

Ne KDOKOLIV, Lyryku,  bavím se konkrétně směrem k tobě, ke tvém přístupu. A ten je fakt zcela mimořádný. Tvoje opakované nájezdy jsou fakt pověstné. Ty nemají s pohledem na dílo společného téměř nic. Nezachováváš špetku slušnosti, tedy nechápu tvoji drzost, s jakou chceš, abych byl k tobě vlídnější. O veřejném prostoru tu mluvíš, jako bys to nebyl právě ty, kdo má tendenci ho zneužívat (viz, Písmák i jinde), jako bys to nebyl ty, kdo v něm řádí jak se zlíbí TVÉ POSUZUJÍCÍ morálce ohledně autorů. Mluvit v tvém případě o slušnosti projevu po tom, co tu pliveš a nadáváš, je fakt humorné k vyslechnutí. O důvěryhodnost mých básní se nestrachuj, autenticita básní se naštěstí zakládá na tom, co vnitřního je v imaginaci autora živého, pravdivého, nehraného a co a s jakým úmyslem je do textů vloženo. Naštěstí tohle vím asi lépe než ty, když text nechávám vyplout do světa, takže nevím, kde bereš smělost tvrdit něco o hodnotě mé morálky a mém vnitřním světě.

K dalším bodům tvého proslovu: nikomu jsem zde kritiku nezakázal, jedině tebe jsem, coby opakovaného návštěvníka-hulváta, co dští negativitu a kazí náladu kolem textů a povýšeně kárá smyšlenkami o údajné tebou vnímané špatné povaze autora, požádal, abys sem pod má díla s komentářem nechodil. Tys sice napsal, že ti to za to nestojí u takových blbostí, ale jako už tolikrát dříve jsi to stejně nevydžel. Jestli to, co tu adresně k autorovi dštíš za síru považuješ za "kritiku", a nárokuješ si ji, tak nás pánbůh chraň (ať už literárně věřící či nevěřící).  

Ty sem nedáváš povětšinou žádné názory o kterých by se dalo komunikovat jako rovný s rovným, ty pliveš a to opakovaně, a když ne na text, tak smyšlenkami na autora. Chodíš sem s napadáním, shazováním, otravuješ náladu, bez jakékoliv smysluplné literární argumentace. S takovými výstupy nemá smysl hovořit o "výměně názorů". Znovu to za sebe říkám, (až na výjimky) nechodíš s liter.kritikou směrem k textům, chodíš se nesmylsné obouvat do autora, nafouknutý svým "opovržením" k tomu, co tu čteš. Kouká z toho akorát tvá nafoukanost a zhazování. S tímhle nemá cenu o ničem s tebou diskutovat. 

Jinak s tím "čtou tě a dávají ocenění" - dobře víš, že jsem už vícekrát psal, že sem dávám texty pro to, že je to můj způsob sdělování a komunikace, aniž by mi záleželo na nějakých hodnoceních. Nemám zapotřebí si něco tady dokazovat, nemám problém s publikování textů kdekoliv, ale není to to, proč bych měl tvořit. Sem chodím publikovat čerstvě prožité věci a z své vůle. Pokud bych chtěl ohodnocení, budu se drát o publikování po časopisech, v antologiích apod. Ale k čemu to? Co to změní nebo vyjádří jinak?

Co mám tady k tobě otevřeně sdělovat, když po tom, co se tu skrze prožitek a jeho vložení do básně pokouším sdělit čtenáři něcoeho vnitřního citlivého, z čeho vznikl text (ať dobrý či nepodařený), a ty z čiré nafoukanosti hned přispěcháš s pokřikem o kýčích, hovadinách, blbostech apod., jedovatě plivneš a přidáš pár kárajících slov o autorovi hovadin? S takovýmhle přístupem se s tebou nemá smysl o nic dělit. To není o čtenáři, který kriticky řekne, jak text vidí, to je o apriorním odsouzení bez argumentace a následném zbytečném dohadování se a špatné náladě. Díky, o tohle nemám zájem.

Howgh 

To je v pohodě, ariely, odlišnosti jsou tím, proč tu v komunikaci jsme. Díváme se každý trošku odjinud a to obohacuje. Jediné, co se dá komunikací špatně prolomit, je zlá vůle a záměr poškozovat. Se svévolí se nedá diskutovat...(to nemyslím k tobě). 

Nepoužívám výrazu "měl by"  ve smyslu doporučení moralizujícího, co by kdo měl, ale jak vyjádření něčeho uvnitř, "kontemplativního", rozjímavého, týkajícího se výhradně současné situace uvnitř. Nač říkat, že něco je na 100% tak a tak, když námi zmítá určitá nejistota? "Měl by" je tedy spíše o výzvě v sobě. "Mohou" vlastně taky. Nemíří to hlavně ven, ale spíše se točí uvnitř.

Tak to zdravím milá schyzofrenie.

No, když se vzdálím od toho, že text básně by měl být spíš k prožití, než filosfofickým disputacím -Ariel, "Travlost" - by znamenala, že věci a děje se nehýbou, neproměňují. Samy myšlenky jsou neustále v pohybu, v objevování se a mizení (odkud kam?) 

Ze zklušenosti je evidentní, že ve stálost sice můžeme věřit a přát si ji, ale neodpovídá to našemu životu tady. Kdysi mi jedna ne hloupá žena řekla něco, co můžu jen podepsat: Jediné, co je stálé, je neuvěřitelná proměnlivost všeho v životě. Myšlenky mohou být někdy dokonce mnohem prchavější, než emoce.  

 Milý šaškující Lyryku, snad sis vážně nemyslel, že ti tyhle řeči zbaštím.  

Co ty máš co posuzovat, nakolik odpovídá/neodpovídá obsah sdělení v básních autorovi? kdo tě o to prosil? Kdo tě volal na pomoc?  Ty prostě bez neustálého dolézání sem asi být neumíš, jak se zdá.