V tom s tebou právě nesouhlasím. Už kdysi dávno vedl Baudelaire (ve spisu o výtvarném umění) tenhle spor a myslím že se správně přiklonil k obraznosti, která symbolicky, "obrazně a zvukově zachycuje a ukazuje" (onen pověstný les ze symbolů), ne moralizuje či jinak se krčí před vznešenou abstrakcí filosofických idejí a pojmů. Podle mne se (většinou) básnictví právě "zabývá" tím, že umně a zvučně skrze autorovo dílo ukazuje, co ve vnitřní či vnějším světě "JE" či "může být" obrazně ztvárněno a rozezvučeno ve slovech, ve verších. Nikoli že by to mělo sloužit idejím. Když mám v noci obrazný sen, který je svojí skladbou plný symbolů a jde např. o nějakou epizodu ve středověkých kulisách, nemyslím, že bych sloužil nějakým pojmům a ideám. A kdybych toto převedl do básně a někdo tam PAK hledal "dobro", "pravdu"., "zbožnost", "kacířství", jsou to jen jeho filosfující domněnky "nad" mými obrazy a ději, nad textem. Ale to, co jsem udělal bylo, že jsem chtěl sdělit obrazy vhodnou formou tak, aby vše vyznělo a oslovilo čtenáře.

Básnictví které "filosofuje" by se dalo připustit jen s velkými úvozovkami v tom smyslu, že skrze slova se (také, nikoliv nutně a hlavně) ukazuje nějaký rámec z pohledu autora na svět. Rozhodně ale ne, že by se většinou básnickou formou filosofovalo. Dokonce ani u "ideově" plných básních třeba takových zenových mnichů bych nehádal, že psali proto, že chtěli "filosofovat". Výrazu "hypotetická intuice" nerozumím. Intuice je buď jasná, nebo mlhavá. Pokud s ní nejsme správně spojeni, nefunguje. Pokud jsme, není zde prostor pro hypotézu, ale jsme naplněni harmonickou jistotou jejího vedení v souhře s myslí. Víme o správném kroku.

Novalise bych jako příklad filosofa nebral. To že sepsal kromě úžasného básnického díla i hloubavé filosofické fragmenty nebyla (podle mého pohledu) základní a hlavní osa toho, co a jak tvořil. To by pak museli být za filosofy považováni i Goethe, Schiller, Dante ad. Obrazy nemohou jít mimo výseč filosofie? Jakpak to? Když symbolicky zpodobním horu na které rozkvétají sakury a kde se na chvíli zasnila dívka - jaký je tu rámec filosofie? jaké pojmy bych k tomu měl vztahovat a proč? Jaké filosofické ideje? Pojmová abstrakce a symbolické zpodobnění není přece totéž. Básník, který by chtěl pojmově uchopovat to krásné, co ožilo v obrazech jeho básně, je něco jako vrah. Zabíjí totiž prožívané a ztvárňované ve prospěch "pojmového myšlenkového konstruktu".  Filosofie pokud vím nemá co "obrazy" interpretovat, to dělá kritika literárního díla a používá k tomu jazyk pro básnické dílo přiměřený a vhodný.     

Tak alespoň k tomu věcnému.

"Filozofie" se podle mne zaobírá hlavně idejemi pravdy, krásna, logiky atd. atd. a jejím oborem je vytváření názorů, analýz, logických pochodů směrem k pojmové argumentaci.

"Básnictví" neargumentuje, nýbrž výrazově a obrazně tvoří, "ukazuje stav a naladění ducha" skrze verše a jimi rozprostřené obrazy a symboly. Filozofie může nad uměním básně přemítat a "filozofovat" skrze pojmy. Ale rozhodně by neměla suplovat roli "kárce obrazů a výrazů", která jde mimo její výseč. Nechat roli působení na city skrze básnický výraz čtenářům a naslouchajícím. Tohle jsem nevyčetl, takhle se na to dívám.   

Píšeš a vyjadřuješ se tak smrtelně vážně, až je mi z toho do breku. Nad tím, co si myslím o tvém domýšlivém stylu posuzování a odsuzování jsme střetli nejednou. Vidím, že to jen slepě opakuješ.

Dobrá báseň je pro mne ta, která silně působí na svého čtenáře. Čím, je druhotné. Zaujme a vdechne.

Nikoli nutně ta, kterou nějaký pseudo-kritik ohodnotí dle jejího údajného dresu. Báseň se ti nelíbí - to z takového makového důvodu. To by bývalo stačilo. A ne povýšenecky hned machrovat o rozvinutí hladiny kýče kolem. A zvláště ne u nováčka na totemu.  

Samozřejmě, že hlavním kritériem básně je její umělecké působení, a nikoli hlavně to aby byla nějakým tobě vlastním stylem argumentací dokazována či vyvracena. To se pak pletou oblasti filozofických promluv s verši.

Tvá "moc" něco TU ŘÍCT opravdu čiší z tvého postoje nahony (můj pohled). 

Lyryku, takovýto básnický text by ti taky přišel jako rozšíření hladiny kýče?

Bez peněz, bez věcí
a bez zubů
docela sám

To je jen kontra-verš... nikoli argument.

A pokud jde o básně, tak ty dobré prostě harmonicky působí a samy zjevují, čím ve svém působení jsou. Ovšem na každém můžou rozeznít něco jiného. Univerzální tvrzení neexistuje. A já mám více zapotřebí Argonautů, než Argumentů.

**********

Jsi v zajímavé spirále své mysli, Arieli, zdá se.  A to, že bez kritérií druhé soudíš ti evidentně nevadí. Tak ať máš ze sebe zážitek dokonalosti.

Tak snad začít žít  a neřešit ne? Mnoho debilních scholastických zážitků nikomu nepřeji.S chytrostí či hloupostí jdi k těm, co s nimi souloží.

Nuanace? Nezazlíváš?  Relativismy?To že mě celý život trápí má nízká inteleigence a proto sem chodím psát, s tím jsem se už trošku vyrovnal.