:) Tvůj názor Ti neberu:)  vy pozůstalí se přesvědčíte o jeho správnosti:)))

posoudit, kde osobní terapie přechází do básnění mi osobně přijde HODNĚ těžký:)) ale já nejsem tak chytrá, no:)

to moc těším:) , nemám teď moc času, snad nezapomenu

já nevím. od Seiferta jsem toho moc nečetla, přiznám se - ale to, co jsem četla, rozhodně nemíním chápat společensky - a jestli máme jiný vyjadřovací prostředky ... viz výše - chyba je někde v pojetí slov

když já na "vzdělanost"  nevěřím - věřím jí stoprocentně v teorii poezie (pro koho má smysl, pro mě má - moc ji obdivuji ) - ale v poezii samé moc ne - já pro sebe, tedy

a myslím, že jsem nemluvila o "společenské" poezii

to je fajn

:)) možná

dám všeobecný pohled a nechám to napospas

dám osobní pohled (kohokoliv) a tím to nenechávám

- co je víc?

jo, jasně

co v tom uvidí někdo jiný? - nic proti tomu, mám to ráda (ale už moc ne, tedy) - spíš to vyhranění k jasnýmu - ale o tom poezie možná néni:) - možná je to ta filozofie nebo osobní zpovědi nebo co já vím:)

to je v pořádku - když píšu v ich formě, nemusím nutně psát o ryze subjektivních zkušenostech - můžu dávat barvy subjektivnosti :), a pořád si myslím, že osobní rovina je nejpodstatnější - ať už prožitá na vlastní kůži nebo přes jiného

těch "objektivních poetik" mám už plný zuby - ve svý poezii, teda:)

:) nojo, tenhle styl v lepčím podání je populární:)

každopádně díky za Tvé poznámky i hodnocení