Nu, to je ale jiná řeč, než jsi tu na mne zpustila od začátku. Je to sice hlavně a především o dojmech, jak TO na tebe působí - "slovní spojení", styl - ale takto je to alespoň něco konkrétnějšího. Pokud jde o mne, napsal jsem, co jsem napsal. Návod k použití, ani sebeobhajobu neprovádím. S celkem této věci jsem si dal celkem dost práce a jsem s ním spokojen. Za sebe jsem nechal rozproudit imaginaci a to, co z toho naslouchání vzniká (u sebe i u druhých), to je to, proč mne baví tzv.poezie či literatura vůbec.

Jsem rád, že jsi udělala krůček k dílu.

Ušetři mne svých blábolů. TOBĚ už rozhodně nic dokazovat nebudu. 

Za další peskuješ tu ty a Max. A celkem se bavím tím, jak vysvítá kdo patří do okruhu těch, co si tu dříve na má dílka vylívali slinu.

Inu, některé věci a kluby se asi nemění. Ohledně toho, jestli někoho hájím, tak ano, je to "věcný příspěvek k dílu" a "slušnost". Obojího jsi na hony vzdálena.

Pokud bys přece trvala na tom, že se tu mám exhibovat ze své publikační činnosti, porochni se ve starých Hostech, Welesech, Tvaru a Psím víně. Tam mé nejapné kritické či básnické příspěvky jsou. Howgh.

Nu, nepřekvapilas. Díky za poučení o prostoru a funkcích Totemu. Vzhledem k tomu, že jsem o něm (Totemu) vedl kdysi s Egilem jakýs "virtuálně seskládaný" rozhovor pro Weles (i s výběrem několik textů od autorů), přijde mi to komické od tebe. (Ať už se mi ten tehdejší příspěvek poved či ne). Mně jsi dneškem o svých redaktorských vlohách opravdu přesvědčila. A o pozitivitě tvé komunikace s autorem rovněž. O mých výrazech si mysli co chceš, třeba že symbolika v básni je studium mořského koníka.

Další diskusi s člověkem tvého přístupu fakt nemám potřebu vést.

Na poslouchání blábolů a zatínání do druhého či kde čeho, nač mám spadeno můžu zajít do hospody. Což je v tuto chvíli ostatně celkem dobrý nápad. Snad tam bude víc dobré vůle po pochopení, než dnes zde. bye

No, máš to tu sice třikrát, ale to se mi stává též.

Tímto, cos tu napsala jen ukazuješ, že - ve vztahu k tomuto konkrétnímu dílu, par example- nejsi žádný redaktor, jehož názor by měl nějakou odbornou podloženost. Myslel jsem, že i na Totemu jde o to, že chcete být počítáni mezi místa, kde se objevují hodnotá díla a jejich alespoň minimální posouzení. Nebo jde čistě jen o srandu a kratochvíli také u redaktorů? Bohužel, jestli je někdo odborník přes osekávání trávníků a je v tom oceňován, protože tomu rozumí a ví jak na to, nedá se jeho "odbornost" jaksi jen tak přehodit na vyhýbku "literární" redaktor.

Ne, netvrdím že existuje skálopevná jistota, že prokážeš, že dílo je/není dobré.

Ale jsou tu určitelné znaky jako je celistvost, tok volného verše (či pravidelnost vázaného), obraznost (dle druhů a hloubky průniku pod povrch), práce s náznaky a zástupností symboliky, metaforika atd. atp.

Dělal jsem kdysi kolem časopisu různé práce, od čtení stovek textů druhých, rozbory textů až k edici básnické antologie. Studoval liter. kritiku u renomovaných liter.vědců brněnské fakulty a paralelně s tím literární estetiku a filozofii. Nepíšu to pro to, abych byl zajímavej a oháněl se něčím. V mém životě to zas tak velkou úlohu nesehrálo. Protože opravdu "posoudit" dílo je mimo jiné věc citu pro souznění s autorem, věc křehká a nesmírně citlivá. Jestli ti křivdím? - je to možné.

Ale ty jsi tu nejen neukázala náznak pokusu vcítit se báseně (podle mého porovnání s jinými básně mimořádně kvalitní), ty jsi neukázala ani dobrou vůli do toho jít. Jen štěkáš. A za tím štěkotem cítím nějakou sakra nezdravou motivaci. Tak to vidím.   

Ty že máš obecné povědomí? O literatuře? A jak takové obecné povědomí vypadá?

To co jsi tu teď napsala, tou už opravdu je jakýsi názor, uznávám. Ale o tom, že by bylo ukázány nedostatky díla nemůže být ani řeč. Buď klidná, též jsem nějakou dobu dělal v literární redakci, takže tvé domněnky mi vyvolaly úsměv na líci. Možná máš "nějaké" povědomí, ale u tohohle díla jsi zcela mimo mísu. Plácáš v naprosto nekonkrétním stylu.

Opory tvého názoru? Pouhé výkřiky jako: slátanina, sled velkohubostí a sladkobolu.

Milá zlatá, tohle si nech do hospody. Pokud nevíš co to znamená "minimální náznak rozboru díla", tak se tu nepleť kolem literatury, redaktore Ztratilo.

Mně fascinuje, že se vůbec redaktor Ztratila "obouvá" do autora, nehodnotí dílo, ale jeho vkládání. Když dovolíš, sám mám s neliterárním navážení na tomhle serveru bohaté zkušenosti. Má-li být celá literární stránka toho serveru pro smích, pak jen tak dál.

Když tě dílo nezasáhlo, nezajímá, můžeš samosebou napsat také co chceš, ale tyto věci, co se tu dějí nejsou podle mne projevem jakéhosi bezstarostného komentování nebo smysluplné kritiky autora, ale normální zlou vůlí.

Ať už je motivována čímkoliv dalším.

Názor redaktora na zbytečnost díla by měl být (dle mého) něčím konkrétním, v díle shledaným, podložen. Pokud ne, tak je zbytečný spíše tento "názor".

Bohužel, i to že frkneš, že dílo je kýč by jsi mohla něčím podložit. Jinak je takový příspěvek pod dílo k čemu? I kýč má jistá (byť ne vždy zcela jednoznačná) určení.   

Tohle že je zdejší Redaktor, tahle Ztratila??? No, podle toho pak vypadá. Místo vo díle, píšeš svý domněnky vo autorovi a posuzuješ, kdy je sem dává??? Jinak to není nic víc než navážení se do autora, případně toho, komu se dílo líbí. Mohl bych tu klidně rozepsat, pro které konkrétní kvality si téhle básně cením, ale nač? Pro takové chudáky redaktory, jakým jsi u mne ty, Ztratilo? Myslím, že až se někdo zaměří na tvé problémy, to bude teprv tanec.

Ne, kdepak. Na současném Totemu nemůže být o faktické nezaujaté literární redakci a literárním přístupu k dílu a reagování naň ani řeč.

Společky, kamařádčoft a tím i nahrávání si navzájem. Pokud tu převládá blábolení, jaké předvádíš, Ztratilo a navíc evidentní nedostatek vhledu do díla, abys mohla posoudit jeho kvalitu, pak ty nemáš po jakékoliv odborné stránce s tzv.literární sekcí co dělat. Howgh. Dej si pauzu a běž ty drby vykládet vedle do báru.

... a zvláště pak tato část:

Tady jsme obsahy / zbytečných váz / tady si lámeme vaz / znovu každých tisíc let /
zbytečně hledajíce odpověď / v branách Tróje zpleněné / a svět je v nás / a proudí námi ven / jsme jen brány / z tak křehkých těl ... / Všechno ses dozvěděl / v jediném záblesku / který se rozpíná / jak vesmírná mrazivá / věčnosti peřina...

Skoro se nepamatuji, kdy jsem od současného českého básníka, co se všude mediálně "zviditelňují" jak o život, četl něco tak autentického a básnicky silného k prožití.

To je Majsterštich zkrátka. Má poklona, paní básnířko.

I kdyby jsi toto dílo dávala třeba mnohokrát kamkoliv a v různých časech, jeho kvalita zůstane jak hvězda na obloze a já budu mít vždy dobrý a silný pocit z nesmírně hluboké básně. 

...a nějací ti bubáci, (ani nějací vykutálení literární vědci) na tomhle naštěstí nic změnit nemohou.  

Máš hezký metafory, blondý, napiš z nich třeba něco... Uvidíme...

Nenašel jsem mezi tvými poznámkami nic, co bys mohla na díle doložit.

Jak říkám, jen tvé dojmy. Nebo snad nějaké vlastní nestrávené bloky?

Ale to samosebou patří také k životu.

Aha, takže stěžejní Holanovo dílo, Rilke, starověcí a středověcí básníci - neoslovuje.

Zenová, taoisticky inspirovaná lyrika - jen pro připomenutí, jaký vliv měla kupř. na poetiku některých beatníků, také ne. Na starověkou velmoc poezie, Čínu a následně pak navazující Koreu a Japonsko se raději ani neptám. Pak tvé ad hoc soudy chápu. Ale myslím, že ani Andrade ani Heaney nejsou zrovna básnickými estéty bez vlastní životní filozofie v díle. Filozofie v díle vždy byla a bude, dokud alespoň nějaká díla ponesou stopu životní moudrosti.

To že ty to neuznáváš je této polohy nezbaví.

Podle mne jsou takové subjektivní soudy jaké tu vynášíš jistě za tebe osobně možné, ale jejich nárok na širší paltnost nevidím. O jejich konkrétní prokazatelnosti nemluvě.

Nu, jestli jsem tě s Maceškovou dostal nevím, ale to co jsi tu napsal o "filozofování" v rámci básnictví je s jejím dílem v příkrém rozporu a s výše zmíněnou Nocí s Hamletem rovněž.(Můj názor)

Ohledně formy se s tebou shodnu v tom, že rozhodně záleží na "zpracování", tedy např. pokud z básně opravdu hloupě čouhá "moralizující filozofie", pak je to špatně a tudíž i špatná báseň.

Nevím věru, když ti ty filozofické postoje obecně tak vadí, co bys říkal takovým "radám" R.M.Rilkeho, které prezentoval v Dopisech mladému básníkovi. Možná jde o to, jestli bereš "to filozofické" v básni jako nějaký program (či agitační vývěsku), anebo jako malou přece jen stopu moudrosti. Pokud to první, tak je to spíš o nějakém tvém bloku vůči "filozofování vůbec" a je tu náznak sklonu k čirému estetismu "krásna (nebo oškliva)světa". V druhém případě je pro mne zarážející, že přenos "stopy moudrosti do básně" bereš jako chybu. Ani Baudelaire, ani symbolisté přes všechen sklon odtrhávat a izolovat "estetické" od "etického či vůbec filozofického" nikdy toto rozdělení a vyhranění básně jen v estetickém smyslu nedotáhli dokonce a vždy se jejich postoj ke světu a k sobě samým na básni projevil. Jen omezili moralizátorství, což je jen dobře. Pokud by to bylo tak, že filozofování jako postoj životní moudrosti nemá v básni co dělat, pak bychom mohli Homéra a celou Řeckou, Římskou a vůbec starověkou a středověkou poezii hodit rovnou do koše, neb filozofických úvah tam bylo až až. 

A o takové tvorbě "zenbuddhistických" (ať starých či nových) či "taostických" básníků ani nemluvě. 

...abych navázal na tvůj komentář, dr fauste - pokud je "filozofující" poezie blábolení, pak mi není jasný oceňování takové Noci s Hamletem, či třeba Von Eschenbachova Parcifala (což je ovšem řekněme hra ve verších). Možná záleží na míře skrytosti "filozofického sdělení", které je do veršů ši slok zakódováno či volně přeneseno. Filozofování není nutně mravoličné poučování. Viz třeba dílo Alberta Camuse. Souhlasím s tím, že do poezie by měla "filozofická osnova" mluvit velmi velmi opatrně, ale dílo bez myšlenkového zacílení je často jen o naivní hravosti představ a slov. Inu proč ne, někoho to takhle víc baví.

Jak mě asi znáš, rozhodně nebudu souhlasit s tvými "paralelami" mezi kupř. tzv.mystickou a nacistickou poezii či jakoukoliv "angažovanou" poezii. Už proto ne, že kvalita poezie, která vychází z vhledu do věcí a vztahů či z podobenství (nebo mýtu) a kvalita "poezie propagační- reklamní" se mi jaksi nesrovnávají. Tvrdit o Hölderlinových básních, Rilkově pozdním ("mystickém") básnickém díle, o básních sv.Jana od Kříže či třeba o Básních noci Novalisových, že pro svoji filozofující a běžný světský pohled přesahující rovinu nemají hodnotu, to by asi bylo trochu mimo.Ovšem, že tobě osobně to nic moc neříká, je možné. Apropos v českém básnictví bys asi musel díla Jana Kameníka (alias Maceškové) shodit ze stolu, neboť jsou filozofujícím pohledem a mysticky zaměřenou osnovou napěchována.         

Pokud jde o zdejší báseň "o rodině", tak já si u ní dovolil poněkud abstraktněji zafilozofovat (sám za sebe) a naivně si myslel, že i to může být "reakce pod dílem", byť k němu konkrétně nehovořím. Proto mě vztahující reakce g morra mírně řečeno překvapila. Má se hledět hlavně "k dílu" a ne je pak posuzovat vzhledem k tomu, co dole (celkem bokem od něj) říká něčí poznámka.

To jak ty vnímáš poezii ještě neznačí, jak by měla "dobrá" poezie vypadat. To stejné platí i pro mne a každého dalšího. Většina soudů je relativních, čili jsou ve vztažných soustavách jednoho každého a vypovídají o jeho zálibách a případně hodnotách...

Napsal jsi:

navíc, jak už jsem tu napsal, za největší umění považuji, když mi někdo ukáže oči, které jsem dosud neznal...

Má replika:

za největší umění považuji, když si sám najdu hlubší vidění skrze cokoliv a v  čemkoliv. Ať už budu koukat do hvězdné oblohy "venku" nebo do světů "uvnitř" :-)

"Vidět" je mnohovrstevnatá schopnost napojená na ostatní smysly a vědomí (a nevědomí) a je jen na výběru, co mi ten hlubší vhled poskytne. Pro mne je to aplikace určitých vhledů metodami rozvinutými v rámci tib.buddhismu, pro druhého křesťanská kontemplace nad láskou či pokorou, pro dalšího filozofický koncept Absolutního, pro dalšího výkřik a protest revolty "proti všemu zlu světa", pro dalšího zářící přesah letní louky směrem do jeho vnitřní radosti. Je to o nastavení a přijetí (či odmítání). 

Pro mne jde nejhlouběji poezie "hlubinná", dotýkající se živých archetypů v nás. 

není to jak si možná mnozí myslí "vymyšlená symbolika odněkud z Marsu" nebo "nicneříkající nesrozumitelná vybájenost", ale dotýká se těch nejobyčejnějších prožitků a věcí v našm vnímání (ovšem v poněkud hlubších souvislostech). Pokud tedy chceme a trochu umíme naslouchat té symbolické řeči.