Ano, možná trochu jízlivý podtón měla.. Omlouvám se.

Nicméně — pokud člověk píše například o svém dětstí na dědině, výsledek bude je ztěží působit neosobně. Takže věta "nejde ani tak o to, jaké motivy člověk užije, nýbrž JAK je užije" je pravdivá jen zčásti – jsou motivy, které jsou samy o sobě pro báseň určující (jiná věc je, že i "nebezpečný" motiv lze užít neotřele, to je ale něco jiného). Právě o motivy totiž jde. Babiččina kuchyňka s vůní hřebíčku vždy bude působit osobněji než:  "umlčí

motory

z drátů vytáhne struny

a vybije z nich

násobná selhání plic"

což ovšem neznamená, že druhý příklad je méně lidský či opravdový. Jenom prostě nepůsobí libě na čidla nastavená na remízky či kuchyňky (to nemyslím nijak osobně! opravdu..). Působí chladně. Odcizeně. Protože

svět není

selanka.

Ne na Totemu,

mluvím o obecnějších a déletrvajících (zpravidla retro) "agrotrendech"...

skvělá, mám pocit,

Jinak, Lei, možná pokud bys přihodil dědovu kolnu a opékání brambor v ohníčku (na druhou stranu - proč nosit kapslíky do muničního skladu..:).... celek by pak třeba nepůsobil tak "promyšleně"...

Unaven "lidsky hřejivými" poetikami, dovolím si tuto b. dát do výběru redakce..

tak já vám to zviditelním ještě o chloupek víc..

umisťuji do redakčního výběru..

otvírali jsme se do zbytku ticha
po rybách

dovolím si redakční výběr..

Je to amonit (hlavonožec, stejně jako Nautilus) - z německé jury...

Nautilus pompilius má jen slabě zvlněná septa, narozdíl od amonitů, kteří je mají septa zmuchlaná až běda (myslím, že i na obrázku je to vidět - sutury plné sedel)...

____

jinak k tomu čtyřverší...

rozervanec vhozený do šansonu s novým srdcem z umakartu...

to je synt. celek spojený hodně pochybnými šrouby..

potěšilo..

i když - co do kvality je to trochu nevyrovnané; třeba toto je dost slabota (po jazykové i semantické stránce):

přemosťuji propasti / mezi kuchyní a předsíní / rozervanec vhozený do šansonu / s novým srdcem z umakartu

celkem ukázkový sonet, oceňuju dokonalou sémantickou strukturu a důsledný jambický spád..

stylizace mi moc nesedla, ale to je čistě věcí mého vkusu

Jeskyně slov (ze sbírky Bolest)

Vladimír Holan

Ne beztrestně vstupuje jinoch se světlem
do jeskyně slov… Odvážný, sotva tuší,
kde se to octl… Mlád, i když trpící,
neví, cože je bolest… Předčasně mistrovský,
uprchne, aniž vkročil,
a vymluví se na neplnoleté století…

Jeskyně slov!…
Jen skutečný básník a na vlastní vrub
v ní prošílí křídla a to,
jak je navracet zemské tíži,
a neublížit oné, která přitahuje zem…

Jeskyně slov! Jen skutečný básník
se vrací z jejího mlčení,
aby, už stár, nalezl plačící dítě,
odložené světem na její práh…

Přesouvám na jiný den.

V každé rubrice lze publikovat max. jeden příspěvek denně

nejtišší kost v těle  

tahle z těch figurálních zatím nejvíc..

Je výmluvná..

za sebe oceňuji snahu o hutnost,

ale mám pocit, že plody, které snaha vydala, kolísají od šťavnatých až po lehce popadané a seschlé. nicméně báseň mě celkem i zaujala.

nemyslím si, že je to špatný (čtyři body z pěti)...

je to tvůj text... takže pouze obecně a za sebe můžu říct - přijde mi to takový malinko nedočištěný, že by to někde chtělo trochu vyztužit, někde malinko přibrousit, aby výsledek působil pevnějším a celistvějším dojmem... jsou tam, mám pocit, zajímavá místa, ale jsou trochu zanešená blátíčkem, jestli víš, jak to myslím...

..na zastavěném obzory

v bezdechém vzduchu s utkvělými

sazemi

místy poněkud krkolomné, mám pocit → v některých partiích přepřívlaskováno..

víno, krev, žiletky, havrani...

přijde mi, jako by báseň zakládala svou sílu ne v hustnosti vyjádření, ale v expresivitě použitých a osvědčených slov..

místy zajímavá obraznost...

ale na můj vkus je to trochu neotesaný; takovej horkej brambor → horkej, ale ve středu nedopečenej.

Vida...

"..rtech rez tvá ryzí" ;;

citlivě vkomponované aliterace.

Odcizení; nenásilný existenciální rozměr.

rozhodně ano. 

dobře zaklínáš..

Opět – prvky destrukce (jíž odpovídá i forma)... lámání, řezání, drcení...

 Nepřijde mi ale, že jsou zde expresivní slovesa použita k dosažení "působivé" atmosféry..

Spíš mají navodit atmosféru určité dezintegrace (porcování celistvé reality do slov?) a zároveň vyjádřit určitý konkrétní pocit autorského subjektu (trochu marnost, trochu bezradnost na pomezí smyslů a jazyka). některé obrazy (a vlastně i samotné čepele)  mi evokují ústa (což je motiv, který u tebe už znám) ..

nejvíc mě zaujaly fragmenty, které se perou o slovo  "kód"; pro mě klíčové místo.

ja mann, to je ten důvod, nepochybně!