Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
Já, jako ta (pořád ještě) nastupující generace chlapců z ´81, jsem optimistou....ale je to kurva fuška. Přečti si Dokonylý zločin od Jeana Baudrillarda, třeba tě to taky vezme. Měj se.
K básni samé: má to výpovědní hodnotu, ale nic moc zpracované. Zkrátka jsem četl na toto téma lepší věci.
Hm. Fakt drsnej útok. Vidím, že jsi navlékl uniformu frídom fajtra (a jal se vlámávat do otevřených dveří), aniž bys věděl a) co je to svboda slova (neboť tvá interpretace je asi taková: já můžu mlít co chci, je to můj subjektivní názor a vy mi do toho nekecejte, jinak nemáte respekt k mé svobodě), natož abys sám rozumněl svým slovům ("Nebo taky slepe souhlasis se vsim co kelly rekne? " - je to minimálně sarkasmus).
Bohužel, takové hraní na vojáčky není můj obor (mám na to papír).
Hell, zase sarkasmus. No, jistě sis všiml, že tu na Totemu vedu i jiné diskuse, ve kterých nejsem tak sarkastický. Protože máš o mou duši zájem (soudě z tvého doporučení o zrcadle), podělím se s tebou o jeden z jejich tajných mechanismů. Totiž, vždy když dojde na to, že diskutuji s někým kdo neví co povídá a má problém s hypertrofovaným egem, přehodí se mi výhybka a vlak naložený mými myšlenkami k sobě připojí ještě trochu humoru. Po podrobné anamnéze došel můj doktor k tomu, že je to zřejmě zčásti vrozené a zčásti naučené a pochází to z matčiny strany. Ačkoliv mám rád statistiky (je jen třeba je umět číst), nemám zase rád psychologii. Ale abych zabránil jakékoliv diskusi, raději rychle dodávám tvé: ale je to jenom můj názor, haha.
Samozřjemě mě mrzí, že se ti můj humor nelíbí. Ale jsem silný a naučím se s tím žít. A když ne, zajdu za svým psychoanalytikem.
Stačí?
Zdraví (všechny tituly jsem opravdu v diskusích dostal)
fašoidní rudozelený Bobr, v neposlední řadě milovník bulváru se sklony k mystice.
PS:
Mně z tvých reakcí není divně, Fines mě vyškolila, haha.
Aha. Takže jestli jsi se minule snažil, milý autore, polemizovat a hájit své dílo, tak tentokrát už jsi se nezmohl než na osobní, naprosto nepodložené útoky. Reminiscenci na Rezi a Fines si hýčkej sám, každý kdo u toho si udělá obrázek. A navíc, když už bych použil tvého stylu, tak hádej koho mi připomíná tvá komunikace s kritiky.
Aby to byla ještě věrší fraška (ale tebe tentokrát nepřekonám!), zahraju si teď na objektivního.
Takže: máme tady dílo, které podle statistik a poznámek nevzbudilo moc pozornosti, dále tu máme jen dvě známky. Hm. Mnoho povyku pro nic? Když si to tak dám dohromady, máme tady dlašího zneuznaného autora, který kolem sebe kope. Nehodlám se v tomhle vést. Přehnal jsi to a jsi neseriózní. Jestliže mám ještě zájem a chuť reagovat pod naší minulou diskusí, tak tady jsi u mne pohořel - jak s dílem, tak s komunikací.
Hurá, on taky někdo rád Dogma? A dokonce o tom píše a víří stojaté vody v rubrice? Sním či bdím?
Film jsem viděl a rád jej užívám při kritizovaní konzervatismu, či při povídání o otevřenosti události - ale to do filu nepatří., tak třeba jindy...
Krásné je, že je výborně odvyprávěný a načasovaný. Zatím snese srovnání jeno s The Shining od Kubricka.
Přes všechno nadšení nad tvým článkem bych uvítal, kdybys nezůstal jen u převyprávění a popisu okolností natáčení.
Pokud jsi četl (a tipuji, že ano) Rychlost a slzy, víš o čem mluvím. Pokud ne, klidně o tom můžem podiskutovat.
S pozdravem - a jen houšť
Bobr
Ahoj. Přečetl jsem si to ještě párkrát a fakt mi to nic neříká, byť jsem se tedy spletl a pokládal to za "striptýz" (nediv se, je to tady na totemu dost zvykem a já mám na to pifku). To ale nic nemění na tom, že mi tenhle styl psaní nesedí. A iž vůbec mi nesedí tvůj styl diskuse. Tak zaprvé: ano, jest umění číst mezi řádky, stejně tak jako PSÁT MEZI ŘÁDKY - ta část se ti tentokrát vyhla. A za druhé - děkuji za poučku o beletrii a poesii, ale asi zůstanu u svého vkusu. ASi budu radši dál číst Kunderu než Bukoeskiho, budu znovu listovat V Dostojevského Zápiscích z mrtvého domu - tam totiž vycházel ze své zkušenosti, ale napsal to tak, že student sociologie v roce 2002 je z toho na větvi a šahá po Foucaltovi. Přihodím již zmíněného (a tebou zkomoleného, že by vtip? Ehm.) Borgese a jeho českého vyslance Ajvaze. Atd - nebo chceš můj čtenářský deník, milý autore? Za třetí: máš pravdu, lidé (i já) píši o problémech. Pokládám za slovíčkaření, ale opravím svou větu: nezajímají mne TVÉ OSOBNÍ PROLÉMY. Abych se začal zabývat něčím problémem, musí mě přesvědčit, že se mě to týká - a to se tobě (byť je to vymyšlené) nepovedlo. Nevzbudil jsi zájem ani o "hrdinův" léčebný pobyt, Janu atd. Za čtvrté: jak daleko se dá jít v oddělení formy a obsahu? Jako čtenář fascinovaný McLuhanovským pojetím médií mám dobré důvody si myslet, že moc daleko ne. A konečně za páté: samozřejmě ani odborná literatura (tedy ta část se kterou pracuji, tedy humanitní) není prosta osobnosti autora a jeho zážitků. Píše o tom Merton a týká se to i zdánlivě chladně nelidského Maxe Webera a z novějších třeba Ritzera. O své konvečnosti a tvé avantgardnosti si myslím své - jestli o tom chceš diskutovat, klidně. Ale předvěd trochu lepší práci než v minulé poněkud horké a nesmyslné reakci, která (mimochodem) se zvela vyhla zásadní otázce (alespoň pro mne je to tedy zajímavý problém, haha) o povaze vztahu myšlení a skutečnosti. Samozřejmě, že si o tomhle speciáloně rád podiskutuji, neb to tvoří jednu z os mého myšlení.
Nezbývá tedy než doufat, že místo úvah o literatuře, kterou bych já měl číst a způsobu mého čtení, bys měl raději napsat lepší pokračováni - a já pak rád napíšu: "Tak sorry, dostal jsi mě, ten začátek se nezdál, ale jak jsi to potom rozehrál, to je kouzelné...". A rád také budu číst tvé příspěvky k diskusi, které nebudou mentorské (neb momentálně těžko pro mne budeš autoritou, haha), ale promyšlené a upřímně se snažící dobrat se jádra problému, které podle mne je právě v tom zapeklitém vztahu myšlení a skutečnosti (a já ještě dodávám jazyka, jak ukazuji ve Slově tvořivém).
S pozdravem
"nemravný, natvrdlý" Bobr (zcela bez schopnosti číst mezi tvými řádky).
Samozřejmě v konvečním kruhu, chceš-li kruhové konvenci.
Ahoj. Dávám body za to, že mi nepřijde nijak avantgardní, natož umělecké publikovat svůj deník. Navíc mám dost opačnej vkus - podle mě je totiž umění tvorba. Totiž, že něco tvoříš, něco nového a ne jen opisuješ cos zažil. A pokud jde o obsah - jaký to má pro mne smysl? Moc měnezajímají tvoje problémy. Asi tak.
Já myslím, že myšlení není obraz skutečnosti. Tohle je moc jednoduché a už o tom nějaký ten pátek píšu a přemýšlím. Je to mimochodem to, co neustále vytýkám zejména místním poetům. Mám pocit, že v mém textu Slovo tvořivé jsem o tom psal. Spíše je to tak, že skutečnost je výtvor myšlení a to zcela mění situaci v mnoha ohledech.
Nemám pocit, že bych byl konveční (neb co jest konvečnějšího dnes než předvádět další trapný "striptýz", máme celou brakovou memoárovou literaturu - je to málo???), natož v kruhu.
Můžeme samozřejmě diskutovat o tom myšlení jako obraze skutečnosti, to já rád. Dovol mi v tom případě odkázat na mé zde publikované úvahy (z poslední doby Kartografové provokatéři).
Moc nechápu, přiznávám. Asi máme jiné zkušenosti. Nicméně, špinavý pruh po myšlenkách je pěkný obraz. Docela zapadá do mého pojetí filosofie...
Nejsem hoden známkovat.
Hip hop rulez! Lící se mi :
"neustále vpřed,letím,letím,žádná křeč" - je to totiž mírně křečovité (vpřed-křeč, haha).
Jinak z hudebního hlediska je v rytmu harmonie trochu podivné. Nicméně, alespoň když já se pokouším skládat, tak určité harmonie mám (těžko se toho zbavit) spojeny automaticky s rytmy, takže pak ten rytmus tak trochu sleduju. Rytmus a harmonie jsou prostě dvě nezávislé složky, které člověk musí spojit (což pěkně zapadá do "trefuju se do harmonie tady toho světa"). Alespoň tak to vidím já, bez většího hudebního vzdělání. Ale to je drobný detail.
Snad jen, že bych to dal do "miniaturek a blbostí", jestli tě to neurazí.
Správnou měrou mile vtipné a poetické, nikoliv patetické. Pročež...využiju jednoho doporučení.
Supr, opravdu jsem se bavil. A navíc, když si tak vzpomínám na jednu prekérní situaci, tak přesně sedí tvá věta: "Už si nedokážete přesně vybavit, co bylo před vaším příchodem na toaletu. Připadá vám, že jste se u mísy narodil a vyrůstal." -
Tak jsem měl pocit, že před mým problémem jsem vůbec nežil, marně jsem hledal ty chvilky, kdy jsem netrpelive nepocital dny a necekal na spásnou SMS "už je tady, klid". ALe dočkal jsem se.