rozvlněný vlasy stejně jako architektura. Zajímavý

si připadám jako v tý rozhlasový soutěži: ozve se zvuk a posluchači maj hádat co to je :-))

obě verze: zlatá i černobílá maj něco do sebe

hele, líbí se mi, jak ten tvůj portrét učitelsky poklepává špičkou. To si nelze neoblíbit! Nesmíš mě brát tak vážně

vadí mi ten ulítostněnej nádech: první sloka bezva, ale poslední dva řádky jí strhujou do poraženecký roviny, kterou druhá sloka ještě vystupňuje. Poslední sloka výborná.

I. prima hra se slovy, vadí mi poslední řádek

II. atmosférka! Nesedí mi od: "vše co by sis přál..."

III., IV., V. bez výhrad

svěží, hravý a má to i vnitřek

OK třešničko, nechápu proč mě obviňuješ z nedostatku fantazie, je to legrační, protože právě tahle tvoje báseň po troše barvité fantazie přímo volá, ječí a řve. A to je důvod proč mě nenachla, je to nuda k uzívání od začátku do konce: unavený vítr skrývá tváře v oblacích - tomu říkám duha fantazie! a omývané (pardon ještě ke všemu Umývané) "plody" jen kvůli udržení pofidérního rytmu se mi také nazdají být dvakrát objevné.

A závěrečná metafora o pomíjivosti světa ukrytá do laciných "ohňostrojů vzpomínek" "utichlých zvonů" a nové naděje v nic netušících "nových plamíncích" pospíchajících na světlo - dovol abych se zasmál

Nicméně abych byl objektivní: je to nuda, ale slušně napsaná, sice neurazí, ale také rychle vyprchá z paměti.  A pravdou je, že ty PLODY maj v týhle básni svoje místo, jako jediný totiž rušej onu již zmiňovanou šeď.

střední část zajímavá