Barevně příjemné, nejlépe vyšly cibule, košík (elipsa!) i stolek už méně. Pozor na bílou část pórku - je nakreslena stejně jako bílá drapérie, tzn. že je taky z bílé látky?

Cibule-5 bodů

ostatní -2-3 body

Tak tahle fotografie mě hned zaujala na první pohled. Má dobrý obsah i kompozici, kvalitu zpracování trošku méně.

Je to naznačený koloběh života. Začátek hledejme v pravé části u fotografie u hrajících si děvčátek. Jejich životní  běh je vyznačen oblou stěnou - a míří až ke židlím, na které děvčata, vlastně pak stařeny ve stáří usednou, a za nimi je už jenom černota (okno), kam odejdou navždy. Nyní jsou děvčata zaujata svojí hrou, nekomunikují s okolním světem. Ve stáří budou sedět na připravených židlích a naopak pozorovat okolí. Symbolicky jsou zobrazeny tři židle - pohyb osob při životní pouti (stěhování, noví příbuzní, známí atd) a černá a bílá barva - jaký člověk byl za svého života (dobrý-bílá barva, černá-zlý). Na fotografii není nic navíc, vše je na svém místě, jak má být.

Jsem upřímně zvědavý, zda tato fotografie je náhoda, anebo máš pro nás připraveny další takové kvalitní.

Kresba mi evokuje ilustraci k budovatelským sovětským románům 50.-60.- let minulého století. Jakoby vlající sukně ve větru i halenka, neklidné záclony - vše znaky budovatelského elánu, podlaha bez koberce, pustá zeď, optimistický výhled do budoucnosti, akorát na obzoru chybí silueta rozvíjejícího se města či továrny. Je neděle, dole na ulici hraje dechovka místího kovoobráběcího závodu budovatelské pochody a Nataša z okna vyhlíží svého milého Kosťu, nového inženýra blízkého metalurgického závodu. Spolu popijí čaj a budou připravovat plán na příští měsíc komsomolské skupiny.

Tak nějak sovětští ( a nejen ti) výtvarníci v duchu socialistického realismu ilustrovali. Rozhodně tato kresba evokuje různé pocity - každému jiné, není to kresba, kterou bychom bez mrknutí oka přešli, aniž bychom alespoň trošku nezareagovali - líbí, nelíbí.

Za to, že kresba ve mně evokuje volnou neděli, klid a že oknem slyším hudbu, přidávám body.

Při nerozhodnosti zda detail či okolí je dobré se řídit několika aspekty.

1-Mám v exotické a daleké zemi dělat fotky, jaké mohu vyfotografovat u nás doma za humny?

2-K jakému účelu fotografii připravuji ( k čemu bude sloužit).

K 2. bodu- tato fotografie by docela dobře posloužila jako doprovodná fotka k Tvé výstavě z daleké země. V tomto stavu není tak silná a dominantní. Zde na Totemu teď ovšem bojuje sama za sebe (není uveřejněná zároveň v sérii) a divák se těžko orientuje (bez okolí), fotka ztrácí na svém působení. Můžeš zajít k nedaleké Rómské rodině a podobných fotek udělat tucet.

POkud bys ji zařadil do kolekce např. "Děti", tam by obstála. Pokud do kolekce "Modlící se děti" - tam už ne. Divák potřebuje k identifikaci i zařazení do místa (okolí). Konkrétně u této fotky bych se přimlouval i za okolí.

K 1. bodu- představ si, že máš v Afghánistánu fotografovat naše škodovky(auta). Budeš fotit pouze detaily? Ty můžeš nafotit u nás kdekoli. V tomto případě musíš do záběru zakomponovat i prostředí. Detail nebo polodetail jen v případě, že u karoserie auta bude něco afghánsky charakteristické. Tak nějak podobně je to i s lidmi. Tvé foto z 22.9. - hlava muže v turbanu je dost charakteristická pro detail, jaký jsi udělal. DObře vycházejí portréty starých mužů i žen, kteří mají ve tváři zapsán nejen prožitý život a zkušenosti, ale ve kterých se objevuje i charakteristika místa, prostředí, společenosti, kde žijí. Zde stačí připojit minimum atributů pro identifikaci místa. Foto muže ležícího za brankou,mříží (?) jako detail nedostatečné - pro větší sílu by to chtělo pro diváckou orientaci i nějaké to okolí - ukotvit muže v prostoru. Barevné foto s mužem s rozmazaným pozadím - dobré v sérii několika fotografií, jako samostatné pouze náznak něčeho nedokončeného.

Samozřejmě, že obě věty nelze plošně použít u každé fotografii, ale snad pomohou.

Z uveřejněných Tvoje nejlepší. Obličej docela dobrý, akorát bych se přimlouval za méně zvýrazněné (černé) oči, ústa, nosní díky. NEjvětší problém je s krkem - má šířku zápasníka - býčí šíje, neuhlídal jsi její sílu. To se stává v případě, když nekreslíš postavu jako celek, ale pomáháš si jako zde např. praménky vlasů a kreslíš místo po místo.  Stačí někde udělat chybu (špatné umístění pramínku vlasů) a ve výsledku se to takto projeví. Druhý velký nedostatek je v ukončení svalů na klíční kosti - zde je zmatek a nerozhodnost. Pravá a levá klíční kost nasedají na rukojeť hrudní kosti. Zde se upíná jedna hlava svalu zdvihače hlavy (druhá hlava začíná na vnistřní straně klíční kosti - pak se obě hlavy spojí v jeden sval s výrazným bříškem, sval pokračuje za ucho a upíná se na spánkovou kost). Důležité je, že oba svaly jsou při pohybu krku dosti výrazné a při kresbě se musí plně respektovat jejich průběh -výrazná malá nadklíčková jamka (důležitá orientační bod na krku) - u Tebe chybí, respektivě je vyznačena na úplně špatném místě se špatným průběhem svalů. Podívej se na svůj krk do zrcadla - oba svaly (zdvihače hlavy) vytvářejí na vpředu na krku trojúhelník s hlavním vrcholem nad hrudní kostí a základnou nahoře pod dolní čelistí. Zde na kresbě je sice sval vyznačen, ale část se upíná i na dolní čelist - to je špatné - hlava by totiž neuměla pohnout hlavou, aniž by neotevřela ústa.

K prsním bradavkám - opravdu jsou moc nahoře -(jak již bylo řečeno) - nezáleží na tom, jaké jsou u modelu - kreslíř má právo různé nesrovnalosti napravit, upravit, nemá se tvrdohlavě držet modelu, nikdo z diváků totiž nezná model a neví, že to tak opravdu je.

Technika malby velmi dobrá, zamlouvá se mi horní část obrazu s oknem a závěsy(výplň okna vynikající). Košík s ovocem opravdu potřebuje dole více prostoru, ořez košíku je moc dominantní, narušuje jinak harmonický celek.