Obdivuji, s jakou nonšalancí a nenucenou skromností dokážeš sebe sám charakterizovat. Musíš být krásný člověk.

neuvěřitelné!

když rybařil pod okny

Tenhle text by se dal takřka až na kost rozebrat - jsou v něm zajímavé a silné momenty, stejně tak jako obraty působící těžkopádněji - napíšu ale jenom, že se mi líbila.

Apropo, Pod Vesuvem jsi četl jednu báseň z vršovického nádraží (ne tu, co tu máš - jinou). Ta se mi líbila moc. Nechystáš se ji sem dát?

Čekal jsem, já bloud, nějaké to vyvrcholení, či co...no ale takhle to taky neni špatný - i když u věcí s podobně "zahozeným" závěrem jsem zvyklý na jeho "důraznější" banálnost.

Ale jo, líbilo se, četl jsem rád.

V první strofě se vždycky text hezky rozjíždí, abys ho ve chvíli, kdy čtenář očekává vrchol gradace zabila nějakým obrazem, který se na tu stěnu vůbec nehodí.

Třeba:

...v dírách bývá člověk lehčí a co čekat jiného když ve dnu studen je město studené - lyricky jemné až křehké - stačilo by fouknout a je to pryč...no a ty k tomu postavíš něco tak statického, návodného a významově neohebného jako je záchodová mísa. Podobně s prapodivným citrónem - jasně, máš ho ráda, není to poprvé, co ho používáš v básni - ale mně ten motiv nějak ční mimo linii ostatních. Promiň, tyhle detaily mi hned zpočátku trochu zkazily dojem. Nejpřirozenější a nejhezčí mi přijde prostřední strofa...no vlastně všechny jsou fajn...a dobře spolu komunikují. Navíc tady nemám dojem, že by báseň byla složitě vymýšlena, přestože tomu forma naznačuje. Až na těch pár "úletů" na začátku působí plynule. Docela líbila - a docela něco řekla.

...a docela i jo.

Asi bych to neměl přiznávat, ale nejvíc na mě zapůsobila pasáž:

Sídlištěm kráčí děvčátko v košilce s krtky,

ruce má z oděrek špinavé krví,

pod prsy nosí dvoustranný zápal plic.

Veselme se.

a mám za to, že dává sílu celému textu, který by bez ní hodně kulhal, protože ze začátku mám dojem že se autor snaží být zajímavý, leč mu síly stačí - a stlouká něco, co už podobně před ním stloukali jiní. Ze závěru mám zas pocit, že by se nic nestalo, kdyby tam nebyl. Je nadstavbou, vhodným doplněním  - a je na něm vidět, že se autor, uspokojen předchozím během, už spokojí s náznakem, protože ví, že se od pasáže s holčičkou může dobře odrazit vlastně kamkoli. Připadá mi, jakoby tento text tvořili tři různí lidé - každou část jeden - první konstruktivista, skládačkář, slovní hledatel - druhý popisář srdceryvař - třetí autor se zalíbením v minimalismu a zaujatý proškrtavač. Přes všechno ale váhám s doporučením, protože jedno se dílu upřít nedá - je zajímavé.

osobně mi nepřijde - chybí mu bornovská samozřejmost - to je to, co dělá chrousta chroustem

(tenhle text má oproti jeho náznak naléhavosti)

Připomíná mi to Mtv Hip-Hop. Je tam nějaká naléhavost, ale sdělena tak neobratně a zaujatě, že to působí spíš úsměvně.

No, určitě je to lepší, než být pasivní...ale je přínosnější ukázat, co já dělám pro nápravu, než jen křičet - osobně to těm pánům co vylezou z limuzíny a začnou kázat o ekologii nějak nevěřim - i když - naše drobné třídění odpadu musí některým pánům průmyslníkům připadat také tak nějak k smíchu.

Asi se také připojím. U mě na salaši není o partnerky nikdy nouze!