:o)

Neměl jsem namysli sebestřednost - vlastně vůbec.

- ty škatulky, co sis vymyslel, jsou sice vtipné, ale že by se mi zdály dvarkát charakteristické se říct nedá - i když "intelektuální forma naivní poezie" je definice opravdu úžasná - spíš jsem měl namysli něco ve smyslu - autoterapeutické písání, při zachování určité úrovně sdělení - přenesených významů, bez rozmělňování - zhuštěně a nepřímo. Vůbec psaní jako autoterapie - literární směr, ne jen jako její vedlejší produkt, se začíná pozvolna chytat (stejně jako před časem ty blogy, které slouží často také k vypsání se), ale o tom bys mohl mluvit asi spíš Ty...

Insidefullbeat - ale to se asi neujme...

I když jsem si původně myslel, že je to VLKOVLES a Zachráníme park! :o)

Mě nikdo nenutí, dělám to dobrovolně.

Pokud snad chceš odkazovat na systematičnost, je úžasné, kolika faktorům jsi se zdařile vyhnul - a jak jsi celou věc zacyklil. A já bloud myslel, že je to docela prča.

tak...

Trojka se čtyřkou mi přijdou docela zajímavé. Ani ne tak tím, že bych v nich našel něco, s čím bych se mohl ztotožnit, jako spíš myšlenkou - úvahou, která vedla k jejich sepsání. Všechny texty tady totiž působí tím, jak jsou napsány, velmi přesvědčivě - jejich tvar na mě působí dokonavě - nepřipouští možnost polemiky, přestože by se s nimi samozřejmě polemizovat dalo - a sám autor s nimi vpodstatě v průběhu textů polemizuje, nicméně ne tak, že by je vyvracel, ale prostě tím, že rázem volí jiný pohled - tím pádem beru texty tak, jak jsou prezentovány, nemám potřebu se v nich babrat, protože - jsou pro mne určitým momentálním hnutím mysli - ničím, co by bylo dlouhodobě promýšleno - jsou tím, co je aktuální teď a za pět minut mohou být klidně otočeny na rub, aniž by se tak jejich výpovědní hodnota anulovala. I v rámci tohoto celku je poznat jistá alogičnost - autor, zdá se, se nesnaží předložit filosofickou tezi, která by se měla stát obecně platnou, naopak mám dojem, že se týká jen nepatrné součásti něčeho, co je v konečném důsledku obecně těžko obejmutelné. Například u jedničky by se dalo poukázat na názor, že skutečnost je vpodstatě opačná a zmínit třeba rozmáhající se způsob komunikace formou frází, kdy (například) dva angličané mohou celý večer strávit v družném hovoru a neříct si vlastně vůbec nic, nicméně mám za to, že kdyby byl onen opak postaven hned vedle, mohl by tam stát, aniž by tím texty vzájemně trpěly, naopak by se mohly vhodně doplňovat a vést čtenáře k zamyšlení - spíš by se totiž každý z nich vázal k jinému pohledu, přičemž jejich "pravost" by tím neutrpěla. Možná celý soubor beru jinak, než jak byl zamýšlen, ale mám z něj takový dojem - pro mě je prostě nahodilým tříděním myšlenek.

Nebuď, nestojí to zá to.

Levá část mi přijde hluchá - i když je fakt, že bez ní to ztrácí dost z atmosfery.

Konečně Karlův most trošku jinak než jako z obrázků na Karlově mostě :o)