Pell Mell
Výročí: Ludvík Kundera (*22. 3. 1920)
22. března 2005 oslavil své pětaosmdesáté narozeniny jeden z předních českých překladatelů a básníků (mimo jiné i dramatik, vysokoškolský pedagog [FF MU, FF UP, DF JAMU]) Ludvík Kundera. Narodil se 22. 3. 1920 v Brně, v letech 1930 - 1938 studoval na reálných gymnáziích v Praze a v Litoměřicích, v r. 1938 se zapsal na FF UK v Praze, ale v r. 1939 přešel do Brna, studoval obor bohemistika - germanistika. Roku 1943 byl totálně nasazen do vojenského skladu ve Špandavě u Berlína, kde těžce onemocněl a vrátil se domů. Svá studia dokončil v r. 1946.
Po studiích působil jako redaktor v brněnských časopisech - v umělecké revue Blok, v deníku Rovnost a v literárním měsíčníku Host do domu. Má za sebou bohatou publikační činnost, jak jako autor původních básnických děl (Klínopisný lampář, 1948, Záznamy a promluvy, 1961, Tolik cejchů, 1966, Fragment, 1967, Hruden, 1985, Ptaní, 1990, Malé radosti, 1990, Napříč Fantomázií, 1991, Ztráty a nálezy, 1991, Pády, 1992, Spád věcí a jiné básně, 1992), tak i básní v próze a souborů próz (Živly v nás, 1946, Laviny, 1946, Konstantina, 1946, Napospas aneb Přísloví pro kočku, 1947). Je i významným dramatikem, jak divadelním a rozhlasovým, tak autorem televizních inscenací (Totální kuropění, 1961, Korzár, 1963, Nežert, 1967, Zvědavost, 1964, Naprosto lhostejné, 1967, Vojvodovy narozeniny, 1968, Malé smutné štronzo, 1988, Dva ve vánici, 1990, Krásné ženy neboli Joseph Goebbels, 1992, Ó rozume, ó lásko, 1974, Královské řádění, 1975, Signál, 1980, K. H. Mácha, 1983, Radosti života, 1984); z mnohých dalších děl uveďme například dramatické adaptace (Labyrint světa a lusthauz srdce, 1983 - podle J. A. Komenského, Sny Simony Machardové, 1989, V džungli měst, 1990, - obě podle B. Brechta, Vrtkavý král, 1975 - podle V. Vančury, Nikola Šuhaj loupežník, 1978 - podle I. Olbrachta).
Neopominutelným způsobem se čekým čtenářům zapsal do paměti jako překladatel a to především z německého a francouzského jazyka. Na prvním místě uveďme především překladatelskou a editorskou práci na díle B. Brechta. V překladech přiblížil českému čtenářstvu především H. Arpa, G. Büchnera, P. Celana, G. Trakla. Jeho překladatelská činnost je ovšem obousměrná, do němčiny přeložil mj. F. Halase, K. Biebla, V. Nezvala. U překladů z francozského jazyka můžeme zmínit například G. Apollinaira, P. Eluarda. Ve spolupráci se podílel na překladech autorů z mnoha dalších jazyků (bulharšitna, ruština, slovinština, srbochorvatština ad.).
Ani ve svých pětaosmdesáti letech se aktivní činnosti nevzdává. V současné době mu v nakladateství Atlantis (v edici Spisy Ludvíka Kundery) vycházejí dvousvazkové paměti Různá řečiště. Od roku 1976 Ludvík Kundera žije v Kunštátu na Moravě. Obsáhlý rozhovor s Ludvíkem Kunderou naleznete například v literárním obtýdeníku Tvar (Tvar 07/2005, str. 8 - 9.).
Ludvík Kundera v roce 1963. Portrétní foto Ericha Einhorna. (Převzato ze www stránek Moravského zemského muzea.)
Ukázky z tvorby, překlady.
Heinz Czechowski (l935)
Kunštát v dešti
Kdo ví, zda mračna už táhnou pryč, zda vítr odkrývá nebesa nebo zda déšť omývá mezníky - kdo ví?
Hovory o podstatách. čaj znalecky zpařovaný v šálcích - po lžičkách krade se pravda v noc a v nic.
Jako o zabitých lípách i o nás už rozhodla budoucnost:
Nemůžeme jinak než mluvit o Halasovi.
Peter Salomon (1947)
Autobusoví turisti
Malý mlýn u vodopádu v údolí. V zahradní restauraci veselí autobusoví turisti. Kdyby tam nebyli jak krásně by šuměla voda u malého mlýnu v údolí.
Poznámka: Báseň se "odráží" od známé Brechtovy básně Dým z Elegií z Buckowa:
Domek pod stromy u jezera. Z komína stoupá dým. Kdyby nestoupal jak beznadějné by byly dům, stromy, jezero.
Převzato z www.listy.cz č. 3/2003.
Ukázka z básnické tvorby.
CHVÍLE
Vím stromy, závěj, mráz snad ptáky sotva zvěř
Na sám práh vstupuji
Dál ne
Nevím stroje, vodu hudbu jen stěží někdy snad mlhu tmu nikdy ne
V samu naději se propadám
Vím sníh
(Hruden, výbor, 1985)
Převzato z antologie Vrh křídel http://www.sweb.cz/antologie/.
drf
Fotografie Václava Černého (vpravo) převzata z internetových stránek časopisu Reflex
http://www.reflex.cz/images/imgdb/original/phpheDAKs.jpg
Sto let od narození profesora Václava Černého (26. 3. 1905 - 2. 7. 1987 )
V březnu tohoto roku jsme si připomněli i sté výročí narození jedné z největších osobností české literární kritiky a sice Václava Černého. Narodil se v Jizbicích u Náchoda, vystudoval náchodské gymnázium, lyceum v Dijonu a český jazyk a francouzštinu na FF UK. Po pedagogickém působení v Praze a Brně pracoval za války jako středoškolský profesor na gymnáziu. Založil a do roku 1948 vydával časopis Kritický měsíčník. Později byl profesorem srovnávacích dějin literatury na FFUK (1945-51 a 1968-70). V roce 1952 byl obviněn z vlastizrady a vězněn ve vazební věznici na Pankráci, po smrti K. Gottwalda byl z vězení pro nedostatek důkazů propuštěn; jako významný představitel české inteligence byl vězněn také nacisty.
Profesor Václav Černý byl naší poslední velkou osobností na poli literární kritiky (jeho učitelem byl F.X. Šalda). Sám sebe označoval za levicového intelektuála, ovšem lidská svoboda a právo vlastního rozhodování pro něj byly velmi důležité, a kvůli svému nesouhlasu se stalinistickými praktikami byl v osobním životě mnohokrát perzekuován. Později mohl vydávat již pouze v samizdatových časopisech nebo u zahraničních nakladatelství - byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Světovou prestiž mu přineslo objevení dvou, do té doby neznámých, rukopisů her barokního španělského dramatika Calderona de la Barcy, za což byl jmenován členem španělské Královské akademie. Za jeho nejvýznamnější dílo je považován Sešit o existencialismu a trojdílné Paměti, především díl druhý, Křik Koruny české.
ER
Josef Topol (*1.4. 1935)
1.dubna oslavil sedmdesátiny básník, dramatik, překladatel a esejista Josef Topol. Rodák z Poříčí nad Sázavou začal po absolvování gymnázia v Benešově (1953) pracovat jako archivář, knihovník, později se stal lektorem v pražském Burianově Armádním divadl e. V letech 1954-1959 vystudoval divadelní vědu a scenáristiku na DAMU. Přelom 50. a 60. let strávil ve svobodném povolání. V roce 1965 obdržel čtyřměsíční stipendium americké Fordovy nadace, v tomtéž roce stál spolu s Otomarem Krejčou, Marií Tomášovou, Karlem Krausem a Janem Třískou u zrodu legendárního Divadla Za branou, kde až do jeho nuceného zániku roku 1972 působil jako lektor a režisér. V sedmdesátých letech musely jeho hry zmizet z českých jevišť, přišel zákaz publikace, potíže s hledáním zaměstnání. Po podpisu Charty 77 se mohl uplatnit už jen v dělnických profesích. Záhy, po pracovním úrazu, odešel do invalidního důchodu.
Literárně debutoval roku 1955 básnickou sbírkou Půlnoční vítr. Následovalo drama Jejich den, uváděné o čtyři roky později na prknech Národního divadla, které odstartovalo dlouhodobou spolupráci s režisérem Krejčou. Pro naši první scénu napsal ještě drama Konec masopustu, k tehdy populárnímu tématu současného venkova přistoupil ovšem bez tradičních schémat a dobových předsudků. Hry psané pro Divadlo Za branou (Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina Lásky, Dvě noci s dívkou) se soustřeďují na intimní sféru nejbližších mezilidských vztahů, dramata psaná v sedmdesátých a osmdesátých letech ( Sbohem, Sokrate!, Stěhování duší, Hlasy ptáků) již bez kontaktu s divadlem reflektují dobu normalizace, kladou otázky po smyslu vlastního života i tvorby.
Josef Topol je zetěm spisovatele Karla Schulze a otcem spisovatele Jáchyma a píšícího hudebníka Filipa.
ztr
Fotografie převzaty z http://www.pwf.pragonet.cz/1998/topol.htm
a http://hostbrno.cz/casopis.php
|
CESTA POUŠTÍ
Radostné anděly plakat zříme Vrhají se o hladu v bělmo ústřic Ale trombóny je zastavují v letu Poušť dříme
Lvi obcházejí vůně jahod je trýzní V poledne našich lesů první stoupá Tlama se proti pohlaví cení Už svítá
Svlékají azurné pláště a nazí Andělé s jásotem lámou mříže Z karavan jdoucích mimo bíle páří Jsme blíže
(Básně, 1997)
Převzato z antologie Vrh křídel http://www.sweb.cz/antologie/.
|
|