.../---/...  poezie

Nechci vám vnucovat svůj vkus. Nechci předstírat, že vím nejlíp, co by mělo být v časopise. Tahle stránka by se spíš mohla jmenovat "Svět podle Kelly" - protože vznikla tak, že jsem vybrala příspěvky, které něčím rezonují s mým momentálním rozpoložením. No, možná se trefím do nálady i někomu jinému...

P.S. Poděkování g morrovi za nápad s čárami, vypadá to hezky ;o) půjčuju si

Tohle je opravdu báječně propečená samota. Ale možná se to dá vydržet, když víte, že tam někde venku... se na tom pracuje. Škoda jen, že slečna Irena je pořád ještě - uvnitř...

jafa: Na rozchodnou

Slečna Irena se má  má dnes k večeři báječně propečenou samotu

Společnost jí dělá pan Samota se svým tikem se svými osmi syny Samotkami

Dnes obzvlášť inspirující

Ne do postele by s ní nemuseli Ale dá se to vydržet

Ráno se vítají obřadnými polibky

A venku chodí lidé vzájemně pracující na svých životech

Chlad, odosobnění, stereotyp. Život jako sériový výrobek z automatu... Trochu kyberpank, trochu System Of A Down, jak někde poznamenal drfaust. Ale tady jako by byl každý nezávislý projev předem potlačený. Svět je jedno velké bledé akvárium, kde zároveň pozorujeme a jsme pozorováni. A pás dospěl a jde z něho strach...

MCMXLI: Strach nad pásem

děti pásu

nesmíš myslet cestou domů z pásu

nesmíš si všímat zfetovaných dětí

sedících v odpadcích potravinového automatu

živících se výkaly strojů

automatu na jejich částečnou svobodu

nebudou pracovat na pásu

vzduchem se nese elektrické bzučení

zapískání ventilů odpadních jímek

doma ti televize naladí myšlení

na správnou vlnu nás všech

cestujících na pásu

kočka

rachocení cupitavých kroků

krysa s průhlednýma očima

ve zvrásněném kolenu vedení

kočka na odrbaném topení

ztratila zájem

už nehasí co ji nepálí

je připojena portem v hlavě

na vlnu páníčkova apatického předení

vyšší kvalita

navléknou si uniformy

odznaky jejich nadřazenosti

normální dvouřadá saka

vyčistí si zuby instantním chlórem

omrknou jak funguje pás

něco postrčí něco zpomalí

libují si ve své moci

ale jsou naladěni

nevědí že taky frčí na pásu

kostel

tmavá kaple kostela

zarostlá městskou zástavbou

v pavučinách sjetého pavouka

kabelech nesoucích myšlenky

do obytných buněk

občas sem někdo zabloudí

jenom z nostalgie

pokusit se ve smogu obrátit

na sebe boží světlo

přes narezlou automatickou zpovědnici

nedělní oběd

pás běží na polovinu je neděle

všichni se schází u oběda

termiti dnes nejdou za prací

doma ohřejí slavnostní nedělní polotovar

s příchutí 011435

syn nedojedl a chce jít nakrmit rybičky

má nové akvárium

  -ne jen jez ony počkají

všichni očima visí na ústech

žvýkajících hvězd v televizi

žvýkají stejně

obraz

zimnicí chvěje se pokoj

hukotem strojů noci

zářivkové světlo na stropě

zmizelo a lampička urvala

vládu nad pokojem

je to tady večerka

nad postelí jako u všech

podle předepsané tradice

elektrokubistická napodobenina

obrazu boha a marie

každý večer leštěná

prosebnými pohledy

akvárium

je tam pobledle září v rohu

s trochou strachu tiskne se k němu

vzpomínkami voda trochu zmléční

po proudu od čerpadla filtru

vlající roztřepená a bez barvy

ryba v oku se jí leskne silikon

musí se vylovit

za okny vodního činžáku další

jak pěst obří vodní šneci

osvobozeně vytékají ze svých ulit

rozkládají se

voda houstne bledým strachem

velká podsvícená polévka

plná vláken masa omotávajících se

kolem prstů

pořád se nedokáže postarat o akvárium

ale dospěl a pás taky

Jako by stála na malém dvorku někde ve vnitrobloku, snažila se, aby jí nezhasla cigatera, a

marně přemýšlela, co tam vlastně dělá. Jako by bylo příliš pozdě na slzy - ale přece! Ještě je vítr... zatím ještě fouká!

zkrveživ: ta stará a ošklivá, ta z rohu.

jako by
zlomila vaz kolíčku na prádlo
a v hrsti zapomněla tělo.

a přece vítr! fouká, je.
a byl! skácel muškáty do vypuštěné kašny,
kam v zimě čůrají kosi.
do sněhu s vajgly. a rty.

jako by
v lodičkách doplula ke kře
a ztratila oči
a snad by je chtěla připnout k šňůře,
na déšť, ale 

staré dámě nezvlhnou.

Kulatý obdélníky, fialovej les, žlutá voda, schizofrenie. Taky živočišné teplo kančí srsti a flanelové noční košilky. Ajznboňák s hajným v nikdy nekončícím závodě o lásku - vítěz se podepisuje do čerstvě napadlého sněhu... asi. To všechno v rozkošném železničním(?) žargonu.

chocholatej: valdhorna pro flígrhornu

Prolog:

tma a zmrzlý chcanky

I

ajznboňák přehodil veksl

to není žádná faulencšichta

a tahle noc je skoro teplá

koukal na kusou glajzu

a dělal vechtra

II

od stromů  zazněl

piáno je přežitek

lesní roh - to je romance

těžká jak závan kňourů

a srstnatá vulva jejich lásek

III

B. odložila šolnu

a sedla si na celé tělo

- doba noční košilky

a nejrychlejší jezdec

opráší nárazníky

IV

ajznboňák má domek blízko dráhy

(dráha roztáhla nohy lesu)

společně s hajným sdílí Bábu

když bylo lásky zadost

tat čas oprášil fagot

Epilog:

světlo a žlutá voda

Lakonická. Suchá. Strohá. Beznadějná. Osamělá. Báseň. Jako nedělní vesnické odpoledne.

Milan Kováč: Divoká náves

Vylízala misku

lžící mrskla za sebe

------------

totálně se povznesla

a ušklíbla se

------------

vedle v místnosti někdo volal o pomoc

---

těžko uvěřit

------------

sesedla ze stolice

a odkráčela na dvorek

------------

na puťa puťa na

---

holubi na střeše se rozesmáli

------------

do kamen briget přiložila

televizor vrávoral

------------

na postel se položila

radiátor notoval si do jejího výstřihu...

Na závěr: vězí a vězí a vězí...

traktorysta: Fakta a omyly týkající se začervení