|
Zadáno pro křehkou melodii
rabako
Ještě nedopletená pavoučí síť
je napnutá u kliky ve dveřích
Vzduchem v záclonách
vstupuje postava
Její lačné myšlenky
míří na okenní rám
Tam sedím v letní sukni
Potichu si vštěpuji slovo
„Zamykám!“
Rozhraní mezi pokojem a ulicí
Je nabité opilou chvílí
Prý sůl pro šťastné okamžiky
dnes nenosí pavouci
Přesto chodím ven oknem
abych nerušila toho u dveří
Ohně někdy chodí v kruhu
egil
dědovi (1906-1989)
I.
V kůlně, nade dveřmi,
vidím vosí hnízda:
jako by trámy chtěly kapat dřevo
z plodů
nalitých popelem.
Přítmí, které hmatám,
načichlo kouřem;
ale ohně jsme tehdy zasypali - -
vzpomínám si:
stromy věšely do větru
vůni přezrálých jablek
a můj odraz ve tvých očích, dědo,
mi byl najednou malý.
II.
V zahradě,
kde jsem hryzal do kyselých angreštů,
a potom říkal: Dědo, to keře ještě nedozrály... - -
ale pařníky byly zavezené senem,
tráva po kolena
a třešně prasklé jako srdce...
Večer s milovanou (Procházka ve dvou)
Cid
Sonet pro Sněženku
Rozdával večer vločky plačící,
slzami posvětil řeku Tvých vlasů,
zvon mírou úzkosti znějící,
puklým srdcem rušil plnost času.
Minulost zanikla v závěji zapomnění,
která dozněla v promlčené tísni
a já láskou nahý jak Adam při stvoření
duši zkřehlou svěřil jsem Tvé písni.
Snad v mracích andělé bděli,
střípky světel o hladinu zněly
a zázrak nenápadně kráčel k uvěření.
Bůh naše samoty překlenul mosty,
vždyť okamžik divů je tak prostý,
jen zůstat láskou nahý jak Adam při stvoření. |
|
Zmrzlá Múza
malykuba01
V hlavě mám duto
a nechápu to!
Snad zima mrazy ukrutnými
zmrazila mi kus
kůry šedé,
mé nahé nevykvetlé rýmy
pohřbila pláty ledovými
a rozmrazit je
nedovede?
Rytmus much
tkadlec
Říká se, že když vystřihneš kopec z mapy
na vteřinu zmizí
Neplatí to pro nebe nad kopcem
ani pro létavce
skopce a dokopce
a vůbec pro věci, které leží za mapou
Ale říká se, že když střihneš dost hluboko
poteče krev
protože zapadá slunce
a má nadité červánky
(taky se říká, že velkou dírou uvidíš i
žiletku tančící v rytmu mouchy
nebo Měsíc
ale když to s dírou přeženeš, zmizí mapa)
Rychle jsem trhnul nehtem
a trhancem jako klíčovou dírkou se díval
jak se po nocích měníš v rosu
... a pak si ke mně přisedla a řekla II ...
f_moll
Představ si ruku
- dlaň
a aspoň jedinkrát
nepočítej čáry
a nechoď
po jejich okrajích
Jen se dívej
I oči
mají sílu
dotknout se
a vydávat se
do směrů
kde ona
jindy
bloudí
Je mnoho míst
setkání
|
