Literární poklesky Totemu

Můj původní záměr byl – projít postupně Váš prostor a z každého roku vysosnout jeden dva reprezentativní příspěvky. Prostě sesbírat z povrchu smetanu. Jenže postupně ve mně proti takovému konceptu vyvstala vyložená nechuť – přišlo mi najednou, že už té „kvality“, těch „zářivých zrn oddělených od plev“, bylo v různých číslech příliš. Rozhodl jsem se tedy nechat smetanu smetanou a trochu se pohrabat v dávno usazeném a často zapomenutém lógru. Zaměřil jsem se na první polovinu dekády existence serveru a hledal chtěné i nechtěné zajímavosti, recese, parodie – zkrátka všechno, co jsem si pracovně nazval Literární poklesky Totemu... Samozřejmě, že co jsem našel a na co jsem si vzpomněl, je jenom pár zrnek vyňatých z pískoviště, čítajícího více než čtvrt milionu zrn. Proto případné zájemce o archeologii Totemu odkazuji na G morrovy uložené příspěvky, protože to byl právě G morr, kdo do historie tohoto serveru svého času podnikal systematické soukromé sondy. 

 1999

 Začnu básní „Cesta kapky“ od Martina (s taktním dovětkem I redaktoři jsou jen lidé). Je úžasná, přímo z ní čiší optimistické klima „budovatelských dob Totemu“, které se co do intenzity dá přirovnat snad jen k létům padesátým (studium případných podobností přenechám zdejším povolaným komparatistům – takže, tušé, swedishi!). Myslím, že za následující úryvek by se nestyděl ani Kostka Neuman:
 
Dílo, které na zemi vykonáš
stane se součástí
lopotivé práce ostatních.
Pak přijdou další
a další kapky, zástupy kapek,
přiloží svou ruku k dílu,
kterés počala,
vzniknou potoky, řeky, rybníky,
jezera, moře ...
... lidé se napijí,
napíší knihy, postaví města,
zdokonalí moře myšlenek svých předků ...
a všechnu svou lopotivou práci
předají dětem, které přijdou
po nich.

2000

Je-li libo „Něco veselého" od Marunky, přečtěte si 1725. příspěvek na Totemu. Stojí za to.

Pojď má milá hrobečku
navrším na tě hlínečku
udělám z tebe roveček
navrch si položím kobereček

Přizvu si spoustu kamarádů
to abys nevěšela hlavu
že prý tě snad nemám rád
vždyť vidíš jak umím pohřbívat

2001

Z roku 2001 jsem nakonec vybral jeden drobný básnický psychohoror. „Veverky kvasí v sudě / je nač se těšit zas...“ Co dodat...

Kousla mě do ucha veverka
Když jsem šel z hospody pryč
Teď už je tuhá, chuděrka
Zlomil se o ni rýč

Dopotácel jsem se domů
S tou dravou bestií v ruce
Nikdo se nedivil tomu
Veverek máme už tucet

Šelmu jsem hodil do sudu
Ať si tam, potvora, zůstane
Já se s ní párat nebudu
Ona už kousat přestane

Veverky kvasí v sudě
Je nač se těšit zas
Že na vánoce bude
Z veverek prima chlast

2002

A máte-li chuť na KO , zkuste následující ujetinu (označení není myšleno pejorativně). Mě celkem pobavila.

KO...ČKA, KO...COUR, KO...ŤATA seděla na zápraží.

Toť idylická rodinka. ...COUR podřimoval, ...ČKA předla a ...ŤATA se prala.

...ČKA byla strakatá, ...COUR mourovatý a ...ŤATA tříbarevná.

"Ráda bych je zabila...je jich moc," řekla Droběna "česajíce" si vlasy.

...ŤAT bylo totiž sedm, nikdo je nechtěl, jen Karla z Hájku dvě.

Ta Droběna je ale morbidní, ...ČKY jsou tak přítulná zvířata.

Droběna nalila do misky smetanu a podala je ...ŤATÚM, ta drobná stvoření se do

toho pustila s takovou vervou, že za chvíli byla miska prázdná.

Na ...COURA a ...ČKU nic nezbylo.

"To je skandál!" vyhrkla ze sebe Droběna."Jsou to přiživníci."

...ČKA po očku koukala na ...ŤATA a zase předla. Droběna dala ...ČCE jehlice.

"Do teď jsi předla, tak teď pleť," řekla Droběna.

...ŤATÚM nakázala, ať motají klubka a ...COUROVI, ať na vše dává pozor.

Večer měla ...ČKA již půlmetrovou šálu, ale ...ŤATA měla jen dvě klubka.

Droběna se rozlobila, nenalila jim mléka, vzala sekerku a ...

...a šla sekat dříví.

2003

V roce 2003 na Totemu zazářila Večernice – a všem bylo jasné, že je to něčí alter ego, ale nikdo netušil čí. Padala různá jména, dokonce se objevila i jedna informace údajně od přímého zdroje. Ale kdo se skutečně ukrýval za maskou Večernice, se nikdy nepodařilo zjistit s určitostí. A tak tě vyzývám – nyní, po letech –, milá Večernice, jestli čteš tyhle řádky, přiznej totožnost! Dostaneš za to od redakce ošatku oskeruší.

VÁLKA V TRSU OSKERUŠÍ

Již sedmero dnů mám smutek v duši
Mé srdce zkázu tuší
A zběsile v rytmu bombardérů buší
Saddám v trsu oskeruší
Americkou navigaci ruší
Zatímco prostí Iráčané ústa suší
Však ne všichni jsou k nim hluší
Jen Bush si myslí, že válka světu sluší
A protesty - v nejmenším ho nerozruší
Saddám není váha muší
Ozbrojen je raketovou kuší
...třes se Georgi Bushi!

A zatímco na nebi zářila Večernice, v kanálech Totemu bloumal Brousič prdelí a trávil své filosofické resultáty do básnických zkratek...

Poloviční prdel

(Poznámka od Naty: Neodolala jsem a tenhle příspěvek sem vkládám celý, včetně všech poznámek, bohužel jen těch fiktivních. Nefiktivní už by se sem nevešly. Omlouvám se za technické nedostatky, líp se mi to nepovedlo. Pro jistotu přikládám odkaz.)

Pásovcova trable aneb SEX ZDARMA, BEZ KONDOMU A S KÝMKOLIV SI ZAMANETE

Autor: Rawen (Stálý) - publikováno 11.1.2004 (15:14:32)

byl jeden jednou pásovec   nohy měl jak MRAVENEC!!!!!!!!?! a touhou bolí jak pálí   mě to a zbyly na mě liché utěrky a komíhej se komínek jak měsíc na nebi letí tak daleko už nepoletí - pásovec!?!!!!!!!!???