Etuda č. 7
Unaven diskuzemi - četl jsem v paprsku slunce 7,05
oranži sříbrná, žízníš po ohniváku ptáku stromu inkoustu
klid chladí vznešeně kolénko trávy, listu, květu mizícího
po anglicku východem k jižním lagunám
nemálo tuše dávám souvislostem triangulační poučení
abych pochopil podmínku kuropění vzhledem k diskuzím a hodině a skleslosti ducha nesvatého
chtěl jsem psát amen ale blbost
jen 7,15
24.9.2005
Bez racků
Útes a květiny
spojuje jeden obraz –
že někdo mluví
z loďky u břehu
stíny slov svazují
cípy vůní
zavátých málem
příbojem
rostl pocit znaku
"ten" s čepelí mi však sdělil
že odeslal ho domů
neb mi není vlastní
převyšuje okolní objekty
o nichž málo vím
hvězdám přísluší
neklidné vlny
patřičně žhavé
motýl zasvěcuje písek
času vzpomínek
bradla
29.9.2005
Bez motýla
Zabijte posla
prázdné dlaně nenesou
ani za nehet
ať zkálí racek
útes a květiny,
místo pádu
lampy plošiny kopule majáku přístavu pevniny
tečka někdy
nosí štěstí
30.9.2005
Můj nočník
Je to dávno
vlastnil jsem nádherný nočník
porcelán chladný
zvoníval kouzelným tónem
sedaje na něm
nadšeně řídil jsem proces
technologií
maně vnímaných
za okny kvetly
kaktusy v obrovských úžasných džbánech
cibulky vůně
kuchyní na písni ránem se nesla
pramínek zurčel
fontána jásala uprostřed léta
z obrázku smálo se mi
okaté slunce
1.10.2005
Amokiální
Rozmlátím láhve
ať si koupí jiné, není nikde psáno
a pryč
a pryč
převrátím židle
do konvičky kopnu, pozabíjím kočky
a spát
a spát
pryč a spát
je hnusnej den, potřebuju řvát
někoho zbiju, nemá se blbě chechtat
vyhodím oknem ven, už ani sten
pro samou krev neslyším zpěv
pliju po stěnách
železnou tyčí naporcuju stůl
zapálím knihy, nádherně shoří snad
do háje s modrým sklem a tady máš
ze všeho hnůj a ještě teď
džbánky roztřískám
poleju čajem
plavovlásku s růží, servu bílé krajky
a pryč
a spát
22.11.2005
Příslovečná místa
S čím hraničí věčný sad sladkých možností?
– zahradník bez oddechu kreslí
za příslušné paravány někam do kouta
mozajkové střípky do zrcadel bledých
ó, sem tam vyrašily koflíky cínové šedi
mnohomluvní zápasníci tiskli tlačítka
jé, třipytily se mandle v křišťálových miskách jara
naplněných chutnou hořkostí rašení
ó, portálový jeřáb usadil bystu lišáka
plánovitě umístěnou na Náměstí vepřového trhu
jé, paraboly antén sypaly hrušky, jablka
mezi občany jako rohy hojnosti mírné
ó, útěk všech housenek spasil motýly
jeden, druhý, třetí se rodí pod mostem
jé, kávová zrnka máků nesou kroupy tíhy
ledových míčů padajících mezi rozrazily
výletník, jenž bez oddechu trmácí se v domech
poodhalil věčný sad uschovaný za městem
teď spí, sní sen mnohoamorfních proměn
mozajkovitý, mozajkovitý – vitý v prosklení
28.11.2005
Soustředná
Nespěchám
kypí někde jinde
spousta změn – ať
Plejády zrozením
matou stejně názor
na původ druhů vět
až někdy jindy
prohlédnu se zájmem
mřížové bludiště
mezivětí
tam každá pavučina
hlídá svůj prostor –
zatočím libovolnou klikou
10.12.2005
Vyznání
Chybíš obecným prostorům
ale jsi celkem souvislá
okolní prostředí způsobilo
(a ještě činí) daleké vášně
ač jsi a nejsi
planu, neplanu
přes všechno hraničím
promítnutím tebe
disponujeme plynným závojem
říkáš
skupenstvím
představ si políbení
že fantas erotiky
pěstuji zkušeně
ani šestidimenzní vagína
mne neukojí
30.1.2006
Krystal samaritánský
Něco zaválo plochu
(víc matné než ostré)
vůně měkkého světla
zdála
svazek patrných
pomáhá trochu
bdít prázdnem prostoupen
i šedou svíravostí
prý maže záznam jenž možná
vsakoval; a navíc
okrouhlým vějířem změn
poruší
otvory přivolaných ne
12.2.2006
Amorfní krystal
Soustředné kruhy uzavřou hroty
výkřik vlastnící okolí ztichne
jen občas náraz, ale
chladivým klíčí pramínek minulé křivdy
hladina
odvolej svůj pocit kamene
neúměrnou sochu odhoď pryč
ať dlaním náleží hledání
očím myšlenky, vosku laskavost
vodám těžiště, které uniká
nejtenčí prasklinou
následuj
čeká tě průzračný spánek
14.2.2006
Krystal neznámý
Písnička končí
současně začíná
stále vznikají
zrcadla
—
když souvislým slokám nevadí kvákání
a samy nejsou překážkou skřehotu,
pak impulz tvoří někde svobodně
kde jiné pazvuky nemají důvod
jisté vlnění nese obraz
21.2.2006
Posel jihu
Bříza se zachvívá, vane jižní vítr
ptáčata truchlivě poletují
labutí mrtvolky vyšívané jíním
snítkami cypřišku neúnavně zdobí
poslední píseň předznamená kosti
sunoucí dálkou rozložené bělmo
masopust udeřil, dál už ani pírko
spal někde za humny zkázonosné tělo
24.2.2006
Úkryt
Učil se, že jednou přisupí
všech 256 odstínů
ale nemuselo to tak třískat
zasraný rachejtle
jo, ještě chutná
zednická píseň prokvétající haciendou
ale jaro jaksi straší… nevolnost
zakopu nejspíš všechno
kufrů, bedniček, špajzíků
až srdce usedá
kachnička obdrží příbytek –
trezor s nejnerozluštitelnějším kódem
spánembohem
králové pitevny
28.2.2006
Jozífku, roky!
Lednová Boží muka
jsou velkolepou křižovatkou
zahájení
kočovný šachista
se odnáší soupeřům
rok co rok míří souvratěmi
duha nadosah
10.4.2006
Nepříjemná zahrada
Břečťan kryje
kamenné tělo cesty /
náhle šachta
dáváš noci vzhled
kruté periferie /
zaorali dům
8.5.2006
6.6.2006
Dřevěnou klec okousali zevnitř
obrovské flaksy kryjí podlážku
je ticho, mrzne, zmírá, trčí
nepokoj tepe krutě pomalu
OI IP POANAL GEH
Q CIAFORI TURBSI
ZIRDO IA – IDON
SOBRA OLPRT
VL
HAM SONF
ID HOMIL
OD TELOCH
6.6.2006
Letní
Tykvice plná čirého cínu
zrcadlo slunečnic
zdobila silnici
když zrovna hledaly
tři tečny kružnici
spěchaly
rozťaly
tykvici plnou čirého cínu
12.6.2006
Naše studio
Jakoby se bránil
myšlence jehel
k tomu sůl a pepř
trýznivá dráždidla
dělitelná jedině
olejovou masáží
obřadně propichuji maso
upsán tortuře,
myší labutěnko, odlož řetízky
a přidržuj ten váleček
honil jsem ho vidličkou
zasouvám feferonku korunovanou exponentem stenu
(jen zlomek árie včerejšího nářezu)
grilovali jsme sličnou roštěnku
26.8.2006
Náčrtek vyznání
Odkopnula jsi
papučky letí
bezbřehá ložnice,kde
ač ouško utrženo a oko visí / hřbet děravý
feromonují sešlapaní zajíčci
dráždí oba – asi ořechy a moč a odér –
i kdyby ti nohy smrděly
až olomoucky navaluji
budu tě zbožňovat
2.10.2006
Sedm lyrických částí v libovolném pořadí
Růžoví, nestálost tepe jádrem
Zámek nebo kovárna, stále trojúhelník
Škoda že míjím počátek okamžiku
Zub zubu, pysk pysku, svazek svazku
Jaká slast, tvar oplodňuje barvy
Kámen a jeho srst, lok oblohy
Kupodivu klokotá
11.12.2006
Soukruží
I.
Kopretiny, koliby, rokoko
nádherný okruh má smysl
pokud kámen, vřídlo, žíravina
nezpůsobí trhlinu
II.
Osedlal jsem vlastně kolotoč
jenom se mihnou:
sutiny, solanky, žilkované kůže, blány a bulvy
čím rychleji prchám
tím více mne přitahují
III.
Musím opravit hodiny
častokrát se málem proboří krusta
červivé přítomnosti
přesto dosahuji prstem zubů
14.12.2006
Plachetno
Než zapomene pojmenovat kotvu
a obzoru jen bod
dá význam návratu,
zhoupne se naposled:
"Ne abys vyhlížel mne den co den
opona nevkouzlí se v moře "
jak jiný idol – lodi nemládnou
vrásčitý lak – kal až milosrdný
pomlčka, hladina, stisk
pomlčka, hladina
9.2.2007
Labutíky
Kalily
žraly oči řas
okno míjelo zábradlí, kůly ocelové
tramvají proniknul prostor scény
kousek kumulu, šíje příslovečné,
černé škrabošky
to všechno cestujícím
navzdory rozumu
to všechno čtenářům
navzdory nervóze
22.3.2007
Raimund (Karel Řičánek, nar. 1952) žije v Brně, pracuje jako strojník v teplárně. Na textilní průmyslovce psal s několika dalšími studenty recesní poezii, k básnění se vrátil kolem r. 1990.
(Odkazy na původní umístění textů najdete pod daty publikování.)
|