Tento způsob poezie zdá se mi poněkud nešťastným

Pokud jste nahlédli do 12. čisla časopisu, bude vám určitě doprovodný text k této stráce připadat povědomý. Není divu, z větší části jsem ho převzala bez výrazných změn. Zdálo se mi zbytečné volit nová slova pro něco, co se mi už jednou podařilo celkem přesně a výstižně formulovat. Problém, kterým se tu zabývám, se nejspíš nikdy nepodaří vykořenit. Přesto považuji za účelné na něj čas od času upozornit. Rok se mi zdá být rozumnou dobou k zopakování.

Na rozdíl od doprovodného textu všechny ukázky na této stránce jsou nové.

Už to samo myslím názorně dokazuje, že je dobré se k tomuto námětu občas vrátit.

(Dovolila jsem si použít i původní nikovy ilustrace. Lepší by sotva kdo namaloval.)

K vytvoření této stránky mě přiměly dvě věci. Jednak se množí připomínky, že úroveň textů v rubrice poezie povážlivě klesá. Souhlasím. Na jednu stranu je potěšitelné, že stále přibývají noví autoři, ale přiznejme si, těch, o kterých bychom mohli říct, že přinášejí něco výrazného, zajímavého, nebo jen s příslibem nadějného talentu, není mnoho.

Nejde vůbec o to, negativním postojem odrazovat nové autory od publikování. Spíš pomoci těm, kteří se chtějí vyvarovat začátečnických chyb. Jistě se najde hodně autorů, kteří se z nějakých důvodů zaměřují především na výpověď vlastních pocitů, a nemají ambice pracovat na stylistické a jazykové úpravě svých textů. Je pravděpodobné, že i tak se jejich texty dočkají pár souhlasných komentářů. Tahle stránka je spíš pro ty, kdo chtějí na svých textech pracovat a zaujmout i něčím jiným, než výpovědí.

Druhý důvod je ten, že jsem si na základě některých reakcí všimla, že přídomek šéfredaktor dává mým poznámkám a komentářům naprosto nezaslouženě punc jakési větší závažnosti. Ráda bych proto zdůraznila, že funkce šéfredaktora se týká výhradně organizačních záležitostí a rozhodně nemá nic společného s mojí kompetencí posuzovat či hodnotit poetické texty.

Nejsem žádný odborník, poezii vnímám převážně intuitivně a z tohoto pohledu se k ní také vyjadřuji. Berte proto, prosím, následující ukázky spíš jako vysvětlení na základě jakých kritérií hodnotím. Jestli si z výčtu základních věcí, které v poezii nerada vidím, někdo odnese ponaučení, nechám na vás.

Rýmy typu aa, bb

U prázdného džbánu sedím, do stropu na zeď hledím.

Vedle mě jsou sklenice a na stole hoří svíce.

Vidím nečí nohu, tam v tom tmavém rohu.

Nakloním se, převalím se.

Už nevidím nic, jen střepy z těch sklenic.

Pak zas něčí obrys, nedokážu podat popis.

A v té staré krčmě, nedám si už krmě.

Půjdu radši do svého domu. Spočítejte mi tu sumu!

Vycházím ze dveří, okolo je příšeří.

Když půlnoc odbila, paní noc mě lapila.

- - - -

Štěstí, ještě ho nikdy nikdo neviděl a  nesáhl si naň   

avšak prý se za něj platí převysoká daň.

Nejde zvážit, nejde koupit,

i když snaží se ho jeden druhému uloupit.

Prý je cennější než-li zlato,

nemocný žebrák, jistě zná to,

Štěstí chce  každý a chce ho hned,

protože je sladší než-li med.

Nejde chytit ani sítí na motýly,

a když už ho máš, tak jen chvíli.

Na světě je štěstí málo,

kolik by asi tak 7 dkg stálo?

Ne, štěstí nejde koupit,

na vahách nepřevážil by ho ani ten nejcennější drahokam,

a šťasten je ten, kdo může říci, já ho MÁM.

Nepravidelná délka a rytmus verše

Pravidelný rytmus není, samozřejmě, žádnou povinností. Pokud ale někdo zvolí formu textu, která zápisem, rýmem, či dokonce zařazením do rubriky Klasické verše napovídá, že by se mělo jednat o klasický vázaný verš, pak by pravidelný rytmus měl být jeho nedílnou složkou. (Většina veršů z předchozí ukázky by mohla být umístěna i zde.)