Když Prahu, podobně jako dnes naše Komořany, poprvé navštívil sníh, procházel prý Jaroslav Seifert ulicemi a zoufale sledoval, jak mizí všechny cesty, které od dětství znal, místa, kde čekal na milou... Sněžilo hustě a zdálo se, že zmizí i pouliční lampy, na jejichž těle psával své právě narozené verše.

Od minulého čísla dodnes nasněžila do Totemu spousta vašich básní, vybral jsem z nich několik různorodě zaměřených kousků. Naty míchá čajem, Márty sedí v křesle, Frency vchází do zahrady – přírodou se toulá i Lin Sien Ti a Šedé, Alimra bije pěstí do promrzlého stromu, Jonáš modeluje figurky z hlíny, Ouvej a Fantagiro odchází do sebe sama a Jagara hledá ve dne i v noci, podobně jako všichni ostatní a jako tehdy Seifert, představy, vzpomínky a jiný pohled na svět.

Martin

Ovocná hvězdárna Frency   chodil venčit kabát do sadu za domem,  když už si zimou jabloně trhají korále   jednou mě vzal s sebou dívat se odtamtud na nebe,                 co se v padančatech urodilo hvězd!	Úhel Márty   Je to zvláštní sedět na schodech daleko od svého křesla hledět na svět z úhlu v němž se zrcadlí smysl vzít si předepsané léky učit se ve čtyřiceti na běžkách hledat krásu v holých větvích tiše nebudit je nepředbíhat čas co přijde jako starý známý kterého potkáme znenadání chvíli žasneme kde se tu vzal potokem slov hledáme poslední větu vyřčenou před lety a náhle jsme obdarováni nalezením spojení rozhovor pokračuje dál...
Možnost křídla Alimra   Víš, proč dutě to zní když o kůru stromu zavadíš pěstí? Možná leden má ústa a možná je to prostor pod prsty něco z černobíla na dně nebo něco z not ke ztracené hře, které umí číst když ustrne voda	A vyšlo slunce na oblohu 46 Jagara   A vyšlo slunce na oblohu Dušičkové nebe se zatáhlo Mrholí do bláhových představ že se něco bude vracet zpět   Prochodil jsem celou noc a den Hledal jsem ty dobré duše známé Nepotkal jsem ani jednu z nich Jenom velkou řadu vzpomínek
Na skalnatém ostrohu šedé   Kameny — kámen na kamení Hrad dobyly stromy
	Pro tmu Lin Sien Ti   Horní jezero po ledových zrcadlech rozlévá bílou tuš měsíce V hlubině touha tma zarytá do dna…   Rozpouští se
Chybím si Fantagiro     Chybí mi strašně moc... ...a já si chybím nejvíc
Modelování Jonáš Figurkám až ztuhnou dojde: Tohle už je pec   A je to k prasknutí	Míchání vzpomínek Naty     nalévám mléko do čaje   řídí se svými vlastními zákony pohybu   kreslí obrazce které neovlivním   vyplavou a znásilní prostor nezávisle na množství cukru který jsem tam nasypala   některé vzpomínky se chovají úplně stejně   jen po zamíchání sotva kdy vytvoří homogenní substanci
	Anetka ouvej     Uprostřed vajíčka je tečka oplodněná   zrzavá, protože zrzavá je barvou mého erbu barvou mé krve barvou mých sukní do válečných vřav   má vnučka se drží podolku mé sukně   říkám jí: držíš se  jak v pohádkách se vnučky drží buháháá, ježibab   zamele ručičkama aby mi předvedla jak se tančí na písničku Jedna dvě, Honza jde jedna, dvě, tři, padesát   je překrásná   ta moje tečka zrzavá uprostřed vajíčka