Lehce milostná o světle  autor: ouvej         Zapomenuté to světlo ve mně od města k městu potulně bloudím   zvířátka přítulníci v ohybu paže položí čenich   ještě jsem neumřela mluvím tak zasvěceně

o městském osvětlení odpadní politice a krysích úbytcích   přirůstá měsíc ubývá slunce jak špatně vymyšleno    že pro divné lecjakosti rozsvěcet zapomínám   vlci a že taky tma   je po cestách.   Jenom ty když probudíš se vydáváš mírnou zář.

Koncentrace autor: danniel 

Schody       autor: Bernie

než vylomí mě světlo ze sna  autor: sjuuu   než vylomí mě světlo ze sna zdá se mi růžový hrot rdesna tužebník    vstavač     silný     svislý v mokřadě kdesi mezi třísly   něčímu stonku chci být těsná            světlo už vstalo zase tká  autor: sjuuu   světlo už vstalo     zase tká: na míru bílá rochetka ušito     tiše:     trhám šev ve mně se slouží černá mše

lampa        autor: radam

Schody   autor: Drosophila

Lampa  autor: janika   Netuší jak mi je v setmělým pokoji Bolest se zapije duše se zahojí   Duše se zahojí není tu viníka v setmělým pokoji jen lampa naříká   Naříká ztrápeně krvácí do ticha zakleli zakleli princezně ženicha

"světlo"      autor: sinah

na stráži                  autor: Kapka 

Kde se dá nalézt to, co nikdo nehledá, a proč světlo nesvítí do míst, kde vládne tma...? autor: temnota   Ve svitu černých svic mihotavé stíny rozrážejí klid prázdných důlků, z nichž někdo černé oči vypíchal jehlami otrávenými nenávistí. Kým byl? Věděl jen on sám, však přišel v míru a dlouho zůstal nepoznán. Zdálo se, že až na věky, ale pak někdo, snad ze strachu, vzkřikl: "Bože můj!" a tak bylo vše prozrazeno. Plášť zavlál ve větru a odhalil prázdno všude tam, kde mělo být tělo. Hladina rality zčeřená tím pochybným důkazem božské existence, zrudla krví neviňátek a vzduch ztěžkl hnilobným zápachem. Nadechl se znova a zhasil plamen ve svém srdci kýblem ledové vody, kterou nabral z jezera za lesem, kde jakýsi šťastný mladík s květinovým vzorem každodenně opečovával, s pilností jemu nevlastní, malé políčko. Pak vyšlehla záře a spojila oblohu zase v jedno. Svítalo, přestože ještě nepadla tma. Udělal pár temp v touze proplout oslnivým světlem, a pak se změnil v žábu. Na zelené kůži naskákali černé puchýře plné jedu, kterým kdysi otrávili Ježíše. Aby ho mohli přibít na kříž, neboť předtím byl z kamene a nebo ze skla? Vedou se o tom v učených kruzích nekonečné polemiky ještě dnes. Pravdou zůstává, že zmizel stejně náhle, jako se zjevil a zůstala po něm v obloze díra, snad ozónová? "Kdyby sem to býval věděl, tak by sem sem nechodil," bylo to jediné, co zanechal užaslému stádu ovcí, krom již zmíněné ozónové díry. v Praze 28.5. 2001 věnováno JOhnu Lennonovi