živě aneb trocha z toho, co se stalo "mezi tím".        Brouzdáte Totemem každý den, anebo jen občas? Logujete se, nebo ne? Chodíte jen do Vašeho prostoru, jen do Galerie, do Diskusních fór, anebo preferujete úplně jinou sekci Totemu? To všechno jsou otázky, které mají jedno společné, a sice týkají se elektronické podoby Totemu; to je spousta nul a jedniček a překládání z těchto nul a jedniček do podoby, ve které se vám Totem nakonec zobrazí. Avšak uživatelé Totemu přece nejsou žádné číslice, natož ty nuly. Uživatelé Totemu, ať už jsou kdekoli a kýmkoli, zůstávají především živými lidmi. Jistě, Totem je skvělá možnost publikovat svá díla - zhmotnit se v elektronické věčnosti -, vidět, pokecat, pochválit či občas pokárat, nebo se dokonce hádat - to, jak je komu libo. Avšak ona elektronická věčnost není vše. Kdyby TOTální Elektronický Magazín, jehož stránky jste si právě zobrazili, byl omezen pouze na jedničky a nuly, asi by nemohl přežít těch skoro sedm let, které za sebou v doméně .cz má. A domnívám se, že sedm let je v historii českého webu docela dlouhá doba. Redakce Totemu, krom toho, že rediguje sekci Doporučujeme, vydává časopis, který připomíná vaše zajímavé příspěvky, stará se o chod Totemu a snaží se vám v jeho rámci poskytnout nejrůznější servis, pořádá i živé akce, které nabízejí, pro všechny, jenž chtějí, platformu pro osobní setkání. Samozřejmě je každého věc, zda-li se chce vykročit z internetové anonymity a setkat s námi na této platformě.      Jak asi víte, pořádáme jednou do měsíce autorské čtení v Literární kavárně v Řetězové a Loreta revue, která byla nedávno přesunuta z Malostranské besedy do nedaleké Všebaráčnické rychty. Autorské čtení je otevřené všem, všem vám, kteří chcete se svou tvorbou vystoupit před publikem. V poslední době se nám podařilo přizvat k účasti na čtení i zajímavé hosty, jejichž jména nejsou ve světě literatury neznámá. Byli to Petr Borkovec, Josef Straka, Kateřina Rudčenková a Tereza Riedlbauchová. Na živo jste mohli sledovat jejich autorské prezentace. S živou literaturou se ale můžete potkat i na Loretách, kde v poslední době vystoupili například Jonáš Hájek, Vicki Schock či Tomáš Míka. Pásmo fotografií a ukázky z děl našich hostů na této stránce berte především jako pozvánku na akce následující.       *** Tereza Riedlbauchová     Na temné pavlači vlaje bílé prádlo v oknech krůpěje a mlha matné světlo kůže po povrchu věcí v tichu se dá vytušit něčí zurčivý smích   Tereza Riedlbauchová a Kateřina Rudčenková na čtení Totemu v Řetězové 20. 2. 2006. Foto xmark.       Bílý štít Kateřina Rudčenková   Dokážu celý den pročekat a vůbec nevyjít ven. Dokážu celý den myslet na ztracené věci a s nikým nepromluvit. Večer začal padat sníh a v noci byl celý dvůr pokrytý i s auty. Teprve o pár hodin pozdeji se ve sněhu objevily stopy, poté co hlasy dozněly. Ráno dál sněžilo, ale vyšlo slunce, za chvíli voda ťukala do okapů. A můj strach, že kdybych byla nemocná nebo umřela, nikdo mi nepříjde k lůžku. Protože jsem všechny odehnala, abych už víckrát nemohla o nikoho přijít. Kateřina Rudčenková na čtení Totemu v Řetězové 20. 2. 2006. Foto xmark.           Mokka bar na Gneisenauerstrasse Josef Straka     Večer v Kreuzbergu osamělé lavičky studený vítr lidi vyhání do této místnosti, která je ale prostorná, takže se tam pohodlně vejdou vše se odehrává v poklidu hovory jsou, přiznávám, trochu vzrušené, ale bez slangových výrazů a výrazných citoslovcí, které někdy hosté používají, jen aby na sebe upozornili tady v Mokka baru nic ale takového není do toho zvuk hudby, kterému se říká downtempo a jako by i lidé žili, aspoň na hodinu, ve zpomaleném rytmu nespěchat, hlavně nespěchat   při delších pohledech, střetnou-li se, lidé klopí oči chvíli tak zůstanou jaksi celkově sklopeni a pak se podívají ještě jednou týmž směrem jakoby pro jistotu žádné ruměnce, jen naznačování…      Josef Straka, čtení v Řetězové 16. 1. 2006. Foto Patrik, více zde. Minireport je k nalezní - s odkazem na druhou fotoreportáž - také zde / drfaust info & MPos.     Petr Borkovec, čtení v Řetězové 16. 1. 2006. Foto MPosp. Vnitro Petr Borkovec       Kyj kmene vízne přes jez, z kořání jediný vytrvalý krápník šlape proud.   Obleva smeká jedno do druhého - až tady, vypadá to, jakés takés pouzdro.   Racek s černou škraboškou následuje,     pronásleduje oko; teď se zdá, že - pilný, bez ctižádosti -     útočí .   Nad temnějšími body teritoria nebe jak, nečekaně, nahé rameno   a pod ním straky vstupující, už na druhém     břehu, ve sledu krátkých spodních křivek     do smrku.   (Vstou- vzestou- sestoupení ptáků     do stromu; jak každý druh připlouvá se svou přídí.)   Omrzlý plevel, dole stranou, připomíná     vinici anebo, dejme tomu, bíbr horolezce, a slepý pařník ojíněný tank, co roztává, do jehož líných dílů, jak to říct jinak     civí, celý, lesk.   Pod obráceným kamenem nic zvláštního, ne cítím, vidím, že jsem ho neobrátil,     ale odhrnul:   mříž říčních chaluch, mořských klasů,     naklíčených řas a za ní tratě s pralesními svahy.       Čtení v Řetězové 16. 1. 2006. Foto Patrik. Čtení v Řetězové 16. 1. 2006. Foto Patrik.               V případě  Josefa Straky  a  Terezy Riedlbauchové  jde o dosud  nepublikovaný  text.  Báseň  Vnitro  Petra Borkovce naleznete ve sbírce Vnitrozemí, vydalo Agite / fra, ISBN 80-86603-25-3, Praha, 2005. Báseň Bílý štít Kateřiny Rudčenkové naleznete ve sbírce Popel a slast, vydalo nakladatelství Klokočí + Knihovna Jana Drdy, ISBN 80-86240-90-4, Praha a Příbram, 2004. Texty jsou otištěny s laskavým svolením autorů. Děkujeme.   Stránku připravil drf.