|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Kolekce Příběh pana Knihoslava Autor: Axxym (Občasný) - publikováno 28.1.2007 | |
Knihoslav Jelenoh byl jemný bohatý mladík. Byl také velice krásný, vždyť už jeho teta (pochopitelně nevlastní) ho v mládí tahala za tvářičky a ve vilných představách jí proudily potoky ananasové šťávy. Knihoslavovy jemné kontury obličeje lemovaly splývavé vlasy barvy kytary z dřevěné třešně. Jeho obočí přímo vyzývalo k mimickým operacím a zvláště pak byl hrdý na nerezovou trubku, jež používal místo nosu a která dokazovala jeho aritokratické kořeny. Zvláště ideální pak byl poměr jeho ramen, pasu a boků. V ideálních podmínkách bylo toto magické součíslí 1 : 0,75 : 1 a lákalo zejména dívky inteligentní, považující matematiku za nedílnou součást jejich života. Bydlel ve velkém moderním době v kabajistickém slohu a na zahradě měl bazének s inteligencí. Byl šťastný, alespoň do doby, než mu do bazénku začaly srát labutě.
Jednoho dne Knihoslav potkal v kavárně překrásnou dívku. Když dopíjel Kazašskou kávu a jemně broušenými zuby zvícími drahých perel dochroupal sladké sušenky, zakřičel v údivu na přiběhvšího vrchního a nakázal donést dvě deci bíleho, Cheateu Neuf de TetraPack. Po dopití téhož, začal pátrat, co že ho tak poděsilo. Jelikož cítil podivnou nevyžádanou vlhost ve své levé botě, jako první se podíval pod stůl. Ve tvaru ploštěnky byla na jeho botě přisáta mladá a velice svěží dívka. Zachoval se jako pravý gentleman a zpočátku se tvářil naprosto stoicky klidně, aby dívku zbytečně neztrapňoval. Když však cítíl, že vlhost se s chutí pouští i do jeho ponožek z jemného šifónu protkávaných nitkami mědi, rozhodl se jednat, vše v rámci bontonu. Vzal do ruky krátkou bambusovou tyč, která byla náhodou opřena o jeho stolek a vsunul mezi svou polobotku z vydroní kůže a rty dotyčné sličny. Velice jemně zapáčil, vše s grácií jemu vlastní, tak aby nevzbudil rozruch. Během malého okamžiku, kdy nechal meditovat fyzikální zákony se sličninými rty, dopil svou sklenici bílého. Slična, která mezitím odpadla od jeho boty, se píďalkovitými pohyby vsoukala do křesla naproti němu, dokazujíce svou neřestnou pohyblivot a ohebnost. Knihoslav byl však od své tety (pochopitelně nevlastní) zvyklý na ledasco a věnoval této přinejmenším zajímavé činnosti pramalou pozornost.
Dívka byla velice atraktívní a hubu měla od krému na boty, což souznělo s celkovým barevným laděním jejího obličeje. Byla přirozeně krásná, proto věnovala každé ráno svému obličeji podezřele málo času. K tomu, aby si muži lámali holeně o holuby poskakující po chodnících ji stačilo pouze letmým pohybem zvýraznit řasy a sčesat je na pěšinku.
Když si mohl Knihoslav poprvé prohlédnout celou její krásu pohromadě, vzrušením si až zul boty a začal zespoda do desky stolu vyklepávat melodii fašistického echtnparáde marš. Dívku zřejmě ideologicky zaměřené hrátky vzrušovaly a lehce se začala vlnit. Její prsy byly jako dvě malá kůzlatka, která střídavě vyskakují a zaskakují do kůzletince. Knihoslava tento rytmický pohyb velice inspiroval a téměř okamžitě nabral do úst trochu hnědého třtinového moučkového cukru a jal se vypouštět vzduch z plic. Na malou chvíli, než jemně pootevřel ústa, vypadal jako ježík. Rafinovanými pohyby rtů a jazyka vykresloval z cukrového dýmu do prostoru mezi jím a sličnou sonety, jehož verše ho spontánně napadaly. Dívka, která očekávala spíše cunnilingus, znuděně polkla zbytek obsahu cukřenky v naději že se bude Knihoslav pokoušet cukr zachraňovat. Knihoslav byl zmaten, očekával, že dívka počne hrát v lyru a posléze spolu odejdou do parku meditovat. Dívka byla také zmatena a v posledním záchvatu naděje si začala velice smyslně rozlévat bujón, kterého si vždy pro tyto příležitosti aspoň trochu nosila, na dekolt, přičemž ji přes tenkou látku začala prosvítat ňadra. Knihoslav byl člověk od boha umělecky posvěcený a jakékoliv silné podněty denního života pomocí své kreativity uchovával. Vytáhl proto blok se skicami a ovlivněn imaginačním výronem se jal v režii abstarktivního surrealismu zaplňoval bílý papír.
Slična měla ale pro takové počínání pramalé pochopení, sebrala si svou kabelku a vlezla si pod sousední stůl, kde se přisála jakémusi manažerovi na manžety. Na místě, kde seděla zůstal na kožence jemný potah, jako když přejede slimák. Knihoslav vytáhl svůj fotoaparát a hledal vhodné světelné podmínky, za kterých by mohl zvláštní souhru světla a stínu zaznamenat...
|
|
|