Absintové odpustky

Vůbec nejste tou, za jakou

se vydáváte,

tváříte se sice jako někdo jiný,

ale je vám vidět

pod živůtek v oku

a trochu lžete, když říkáte,

že jste ráda, když mě vidíte

a že tam, u vás doma, v neprůjezdné

vesnici, vždy v neděli dopoledne,

s velkou chutí pokleknete

u oltáře. Líbí se vám kněz.

Neuhýbejte pohledem,

nedívejte se na mne nakoso,

dejme si ještě jednu kávu s Absintem

a pak ty malé párečky a

vyprávějte o tom, jak píšete

pro sebe a proč jste nahoře bez

a jak jste toho měla všeho dost…,

tam, v té zapadlé malebné vísce,

kde se páří bratranci a sestřenice

za potokem od vedle

a na stole voní, ale až do zemdlení

králičí a tučná a stále stejná pečeně,

šeptejte mi o tom,

co vás sem přivedlo

a potáhneme flámem

hledat Šém a ono nepolapitelné

pražské šerosvětlo,

Carpe diem, princezno,

jste kouzelně nechráněna

a váš, už změněný pohled

skrze naleštěné sklo kavárny Slávie

dává tušit pábení

a směr nepolapitelnosti

na šumavské hradlo…