Linezáře

Jdu nocí alejí stromů, jež bývá vždycky temná,

dnes ale září- škoda neb pocit samoty mi ovdověl,

lidská kůže někdy hroší a v plamenech tak jemná,

to hoří na sta cizích těl,

hoří kosti, jež v nich každý měl,

hoří vlasy, prsty, oči,  hoří dech

však nejvíc ze všech hoří jejich vzek..........

Anebo můj?

Život může být alejí zelených stromů, které se v slunci utápí,

anebo alej kam paprsek nikdy nedosáhne a často duši utrápí,

Ale nikdy nesmí být spáleništěm toho, co jsi chtěl.

A nebo toho, co chtěli jiní?

Tohle asi bude chtít mé vysvětlení,

obávám se ale, že se nedočkáte,

neb vy to jste co v ohni plápoláte.