Utopit do obilí plavé vlasy a kůži těla nechat splynout s barvou země. Bříšky prstů promnout všechny klasy, jako když hladí, vítr obliny Tvé, věrně a svádí...
Ponořit do prostoru duši, ruce vztáhnout k nebi, zalichotit slunci, jenž slzu z líce suší a sluší...
Nechat prostoupit vůni všemi smysly, zády umačkat si lože. Do dálky hledět, vnímat cudný příslib a setřást z hrudi hoře.
Tvá bytost vyplňuje planetu, prsa se dmou a zase klesnou. Svěží vánek v rozletu, tiší čas písní věčnou.
Usínáš... a zlaté vousy klasů něžně protknou Tvojí krásu.
|