Jsou chvíle,kdy umřel bych pro něhu.
To když ulicí proud krásných žen
jak divoká řeka bez břehů
protéká mým srdcem tam a zase ven…

Tou lavinou siluet a těsných džín
proletím jak pouští chladný stín,
jak vánek obilím,když klasy rozvlní,
jak planý slib,co nikdo nesplní…

Jsou chvíle,kdy pro slůvek pár
trpěl bych na kříži.
Pro horký dech a očí žár,
kdy pohledy jak meče se překříží.

V té bouři gest a smršti slov,
slzy studené jak chladný kov
zboří k zítřku křehký most
a na rozpálené kůži prosí o milost.