|
|
|
povídka u prostřed dne psaná večer Autor: Lukáš Žák () - publikováno 6.6.2001 (00:18:55), v časopise 8.6.2001
|
| |
Povídka
Jednoho horkého dne šel po ulici mladý muž. Díval se do země a v hlavě se mu honily myšlenky jako kobylky v luční trávě. Přemýšlel o všech "křivdách", kterému mu byly činěny. Míjel spoustu lidí, nikomu se nekoukal do očí, ale ani ta spousta lidí mu nevěnovala pohled. Možná, že někdo z té spousty mu učinil "křivdu", leč nebyl si jistý sám sebou, nečiní i on každý den nějakou "křivdu" někomu z nich a jestli mu je z venku vůbec nějaká činěna? Šel již mnoho hodin, myšlenky v jeho hlavě neústale zrychlovaly, celé tělo bylo olepené od potu jako jahoda od cukru , který způsobovalo slunce a fyzické úsilí vynakládající na cestu. Chtěl vyřešit zmatek ve své hlavě, ale čím víc se snažil tím víc se v tom utápěl, nevím co přesně ho trápilo, ale něco určitě. Jeho cesta nebyla bez cíle - mířil do lesa, do přírody, kde čekal pomoc od sil, které tam podle něj měly být. Po dlouhé době konečně opustil svírající objetí města a po uzké hliněne cestičce poseté kameny všech možných tvarů, které mu připomínaly výrazy znamých lidích, směřoval k lesu. Po chvíli jej již obklopovali vysocí svědci doby dávno nedávno minulé - stromy. Jeho myšlenky zpomalily,snad již začaly působit ony záhadné síly, rozhodnul se opláchnout u potůčku vyvěrajícího z pod kamene a nakonec se tu i usadil a snažil se meditovat. Leč ty zradné myšlenky ho nenechávali na pokoji, když už jednu vyřešil objevila se další, rafinovanější, složitější. Připadal si jako jiný živočišný druh, nemohl si připustit, že je stejný druh jako ta spousta v ulicích. Napadlo ho jestli nechytil nějakou novou nemoc-myšlenkoproblémovou nemoc, jeho negativní myšlenky mu připadali jako virus, který když je poražen tak se vrátí v dvojnásobné síle, ale to rychle zavrhl, není přeci blázen?! Snažil se tento problém na někoho svést, najít příčinu. Našel ji jen v sobě, ve své nedokonalosti a naivitě. Když tu před sebou uviděl spadlé hnízdo sněkolika vajíčky, v mysli se mihla myšlenka - pomoct těmto chudinkám. Vzal hnízdo i s vajíčky do svého baťohu a počal šplhat na strom, který byl pravděpodobně domovem těchto neštastných výletníků. Vyšplhal až vysoko do koruny stromu, pevně zapřel hnízdo mezi dvě větve a spatřil jak úžasný výhled odsud je, jak má krajinu kolem sebe jak na dlani. Začal mu lézt mráz po zádech, snad pocitem štěstí, v jeho hlavě nastal na chvíli klid, byl spokojen aspoň v tu chvíli. Leč další negativní myšlemka prolítla mu hlavou jako kůlka z lovecké pušky, větev pod ním se zlomila a on padal a padal ale konečně v této nekonečně krátké chvíli vyřešil všechny své neposedné myšlenky nebo spíš se s nimi smířil a mohl se šikovně nastavit proti zemi, aby zabránil zránění. O další setinu vteřiny dopadl na zem, byl mrtvý. Byl to jiný živočišný druh- blázen.
|
|
|