|
|
|
| |
Ne, že bych hnedle z kraje chtěl šťourat, nicméně si nemohu odpustit právě na tomto veřejném místě zdůraznit obrovskou a neskonalou důležitost naší mateřštiny, ke které se, přiznejme si to, chováme někdy až macešsky.
Předně: primárním materiálem literáta, novináře, autora je právě ten JAZYK. Čím obhroubleji s ním bude zacházeno, tím kostrbatější bude celý výsledek. Proto chovejme ho jako v bavlnce. Můžeme se s kamarády bavit zcela normálně se všemi těmi "dobrej, vole a bysme...", ale nezapomínejme na to co nám je dáno tradicí.
Neštve vás, když se v televizi objeví na obrazovce jakýsi zoufalec, který si odvažuje o sobě tvrdit, že je osobou veřejnou a který neumí ani pořádně česky? Zkusili jste si už někdy, třeba jen po jeden jediný den, mluvit spisovně? Není to "sranda, kámo"! Nu, zdá se že hlavní myšlenku jsem tak nějak sdělil.
Na závěr jen dodávám, co mě vedlo k napsání tohoto článku. Před časem jsem navštívil stránku jakéhosi Lukáše Bendy (http://www.mujweb.cz/www/Benda_Lukas), který se bezostyšně zasazoval za zavedení zpřežek, a zdvojených vokálů. Samozřejmě že by zřejmě také unifikoval psaní "i" a "y", takže: "bichom bidleli v bitje a vszichni bichom si naaramnje rozumnjeli". Ano, Lukáši Bendo, piš tak jak ti to radí rozum, ale můj mateřský jazyk nech na pokoji, ignorante!!!
|
|
|