Zpověď
Je
láska břemeno, které nás tíží,
nebo
dar z nebes jak zářící hvězda plamenem rozžatá?
Pro
víru umíral sám Kristus na kříži,
zemřít
však pro lásku?
Má
ruka rozťatá,
kapkami
krve vytéká ze mě ten podivný strach,
pány
mých myšlenek stali se krkavci,
tělo
se sbortilo v nicotný prach.
Zříme
se v zrcadle zlomeni v pase,
bělostným
andělům splácíme dluh,
ten
krutý tón, jenž zjevil se v hlase,
kdo
té mé zpovědi dopřeje sluch.
Cháron
už ponořil veslo své do řeky,
sklíčená
duše se zpovídá znova
před
cestou do časů, které jsou na věky,
náhle
mi ze rtů zmizela slova.
Za
malý peníz odrážím od břehu,
kdo
to však volá, ať vrátím se zpět?
Matně
mi vyvstanou vzpomínky na něhu,
jež
byla ukryta jen ve tvých rtech.
Dvě
duše spojeny neznámou vírou
vstoupily
do země věčného nářku,
však
jejich láska je jejich silou,
žít
budou navěky...
...v
milostném svazku.