Řetězová reakce
S úsměvem od ucha k uchu řítím se rozdávat radost.
Nikdo o ni však nestojí.
Každý je raději smutný či zažraný sám do sebe.
Z toho radost nemám.
Ani mít nemůžu.
S koutky dolů kráčím ulicí.
Kopu do kamínků, klacků, zbytků cigaret.
Ze zatáčky se vyřítí človíček.
Pusa od ucha k uchu.
Jako já prve.
Zahlédne mě.
Úsměv mu ztuhne.
Rázem ho přechází dobrá nálada.
Kaboní se.
Prochází kolem.
Cestou pak šíří mizernou náladu.
Mohlo to dopadnout jinak.
Kdybych si bývala byla nenechala zkazit náladu a usmívala se dál…
15.6.2005 |