Vyšel jsem ven Ano Nebojte se
Bos a včas Nicméně jemně zůstalo ve Vás
Lehce vyhoupl jsem se na třešeň
abych sklidil letošní předčasně uzrálou úrodu
ale sundal jsem jen nedopitou láhev
Spadla mi na hlavu Její obsah ošetřil kořínky vlasů
Opil hlasy v nich Zmlkly a pak už mohly řvát
pouze mé špinavé nohy Chtěl jsem Vám také
natrhat vlčí máky ale nebyl jsem si jist zda i ony
nejsou náhodou součástí hry
na chladné střeše kůlny kde nechal jsem se vést
Na třešni stopy sotva čitelné Její rozdýchané větve
se stále kývají v rytmu našeho milování
ale možná že jen s dávkou ironie hrají s námi hru na tajemství
Na jedné z větví řešil jsem zda jste mou Daemonou či Nemesis
Místo odpovědi odjel jsem do polí stavět Babylónskou zeď
z pravého mramoru a rozlámaných cihel
Její hřeben přál jsem si ozdobit Vašim chmýřím
lesknoucím se pod očima v odstínu Côtes du Rhône
Ale dílo zůstalo nedokončené
Snad i proto že raději než začátky výstav
máte jejich dernisáže s tajným průběhem
Přesahem do dalších témat
Unesu Vás na oceán kde budeme léta
stopovat plachetnice námořníků-solitérů
a já budu drhnout palubu prát plachty na valše
budou vonět stejně jako mé spodky
jako kozí sýr na slunci jako měsíc nevynesený koš
V podpalubí naší lodě jako Drákulovy krysy rozneseme mor
lásky a poté rozprášíme do vod popel nehasnoucí dýmky
Pokud přeci jen vernisáž
tak zcela jistě ve stylu art brut
Vystavíme se
vytržení jako ztvrdlá kůže dlaní
|