***
(pro Barboru Chybovou)
I
Když město, v němž
přes řeku - řeka byla též
bez určení
v němž
přes řeku házely se pytle ...
a na tržišti
mezi pěstiteli kohoutů
nezaslechl bys ani mě
"cizinče!" smáli se ti
II
Ale už jsem tu s tebou
"... neboť tento zde
vám zopakuje, věřte, každou řeč
a řeči, víme, vrávorají věštbu
ale on - pohleďte: ty jeho pařáty!"
byly jich desítky
většinou po proutěných koších
a prý i rodili se opeření
a z jejich per -
čelenky pro královnu
a rodili se opeření
jen ten jeden zde za nohu visel
III
Tehdy když město ono skoro už
dostavělo věž tu
co šíři dala jméno
"řeka, ano, řeka"
přiznal se důvěrník na voru
a ukázal prstem dolů
"ještě stále dělám převozníka"
IV
A pak ticho na tržišti
jen ten zde
za nohu stále ještě visel
avšak z trámku
ticho bylo, protože byla noc
té rozuměls i ty
už za průvodem s loučí
a snad proto už nemělo být nikoho
kdo by počkal na zpoceného otroka
který údajně zvracel někde při zdi?
jenže který nahý
vrchol vynes na bedrech -
lehátko pro zavdanou pannu
tu, co právě kráčí v čele procesí
o krok před královnou
a ty ses ohlédl
že kohout zakokrhal!
vždyť jdeme spolu
svobodní, jak ti bez pout
V
lehátko pro zavdanou pannu
která měla na lep, měla -
na lep, jímž vytřelo jí
čelo velekněžky klín
aby posvětilo čin
který, ač z kdyby
již při úpatí byl a na vrcholu ...
A právě tam, dole
hle, kýžený otrok zcela šťastný
že přežil úplavici
našel stoku žil
ale dřív než zašili ho
ještě patřil na to, jak panna
světí první schod a výš ...
po schodech pro jednoho
které propotil
tak mu byla řeka vlhká
"pošlete pro někoho!"
VI
A panna již při sčítání krůčků
si přeříkává dobré rady
aby věděla, kam vnady dát
až na ně chytat bude boha
tedy šla, aniž se ohlížela
však od oltářku rádce její
po lokty v břiše obětiny
volá za ní jak ten, kdo pase
na volavku, třebaže ví
že za ní nevolá se, aby
nepadla dřív, než udolá ji
to už pochybovala i kněžka
zda se pitvá kráva
a nebo vůl
VII
A panna přeci šla -
to cesta byla horázná
jediná všemi směry tmy
co čas měří od prázdna
a už ani nejsvětlejší louče
nesahá jí po kotník
My byli toho přeci svědky!
...
VIII
lehla si a usnula vyčerpána
na lehátku pro zavdanou pannu
kdežto my viseli tam
jako hlídka u včelího hrobu
a město na sirobu
už shání zase nový lék
na příklad v hloubce
zlatých dolů
kdežto my?
IX
Ostatně, kdo kdy mohl by vyučit Helia
jak ležet na lehátku?
"takže ho převrhl
a shodil?"
ne tak docela, místo toho jí
do klína přeci svrhl pěvce
ale ne dřív než vyvedl ji
opačnou stranou zpět do rodného města
holubice dole marná jako tón ...
X
"Orfeus?" vykřikl překvapený převozník
>ano, on<
|