Oddávám se myšlenkám,

denní povinnosti v závěsu.

Jdu světlu ránem vstříc,

odklady už nesnesu.

Hlavu chci si pročistit,

zahnat bol a trápení.

Však už místo snů a ideí

tam beztak už ztěžklo kamení.

Splynout s davem – anonym,

co čeká si v klidu na tramvaj.

V hlavě myšlenky na lásku,

dávné současným zamávaj.

Oddávám se myšlenkám,

jdu a v duši slunce mám,

co hřeje víc než tequila,

potom nic už nevnímám.

Jdu světlu ránem vstříc,

jdu světlu ránem vstříc,

pořád dál a dál…