U Černýho vola
Porcelánovým táckem pod pivo,
/ z hospod už dávno
a bohužel neznámo kam vytraceným /
budiž pochváleno snad nevědomé, leč nedozírně moudré rozhodnutí
Dopravních podniků hlavního města Prahy,…
Nově zřízená tramvaj číslo 15…
klouže opatrně,
ale natěšeně z vršku Kobylis až na úpatí ráje,
do kopce u druhé strany Vltavy,
z Pohořelecké kolem sousoší Parléře a žíznivého Tycho de Brahe,
teď tam stojí jenom jeden, Petr šel na dvě
a pak už jen pár kroků šikmo skrze náměstí,
pod podloubí kolem Ševce Matouše,
a tam kde loubí ruší svou souvislost a nadechuje se,
/ zvonkohra Lorety odnaproti klinkavě podřimuje /,
tak tam vpravo
račte vstoupit do stínohry dýmu,
vítá vás
odpoledne provoněné třpytkami Babylonu,
shluk a šum je tady v klubu světa nePickwiků,
čaj se tu nepodává,
Pivo jako křen, buřty v láku
U černýho vola
mění se plán
pečlivého turisty v opojně nahodilý malostranský sen,
mapky měkce nasávají pěnu,
make-upy šednou popelem
ještě není noc,
opilý je den,
pod čarou Neruda si tyká s rumem,
s českým snem
zas Kainar trůní u Krchlebský klobásy,
zpěv se line černovolským občasníkem
s přílohou
na horší časy.
Pane vrchní, nikam nejdem
zůstaneme tady,
pivo s básní všem dokola
a nám Břevnovský pasy!
mladěj