|
| |
 |
|  |
Čas od času myslím, tak jako si zpívám, a také píši.
As proto se mi dostává tak velké úcty, které si velice cením.
Né, že bych nějakou finanční částku nepřijal, ale prachy utratíte a co dál. Za to úcta, té vám nikdy neubude.
Dnes opět jsem vypl svůj harddisk a tudíž i omezil, spíše utnul spojejí se školou.
Divíte se? Já taky. Proč to dělám?
Franto, řekni si proč...
Stále říkávala má maminka, když jsem zaboha nemohl najít důvod, kvůli kterému jsem tak činil.
To víte příliš velká svoboda škodí. Jednou jdete do kopce, podruhé zas z kopce, kdo to má pořád trpět, říkám si.
Ale čo bolo, to bolo a jdu dál.
Tady v Praze musíte stále něco dělat. Ať už psát, nebo se šťourat v nose a nikdo vám neřekne ani ťuk a víte proč?
Jste přece v Praze, né?
Lidi jsou zde nezávislí a myslí se, že jsou in, když si udělají pár dír do nosu či obočí. To je staré a ohraté.
To u nás v Písku bylo před pěti lety.
Ale na to ještě nikdo neumřel, alespoň co se dovídám z novinových listů jako Blesk, Super aj.
Tak teď si čmoudnu jednu cigaretu obecnou, aby mi náhodou nedošel vzduch.
Holt je to bordel, dnes už i dýchání se platí. Kam to spějem?
Je toto možné?
Všechno na co si vzpomenete, platíme, a k tomu všemu ňákýmá ublitýma pejprama, s kterými se nedá ani utřít zadek, protože jsou moc tvrdý. Leda si tak z nich smotnout brko, či připravit si pořádnej balík filtrů na budoucí night-after-party.
No nic, cár papíru dochází, toaleťákem šetřím, tak někdy zase zdarec. Váš Compjúter.
|
|
|
