|
klečím na dně a upřen na vlny
přeji si, aby přišla
v tom věčném pohybu je má naděje
i vše mé konání
v těch vlnách je můj konec
zoufalství a pláč pro tebe
tento žalem probdělý sen
obnošenou hlubokou víru
i zvadlou korunu z trnů
vše jen pro tebe;
že nebyli jsme vším
čím mohli jsme spolu být
věků oceán pulsuje k mému konci
a šeptá v mých uších
osud jenž mi vybral
spodní proudy nám vzaly slova
a stroj času na smetišti se válí
a ty konečně přicházíš z odpuštění
ač od sebe vzdáleni byli jsme věky
svůj cit utiším jen tebou
ty přespáváš v mém těle
a znovu probouzíš se v mém chtíči;
smýváš ze mne mé utrpení;
a spolu pak rozplyneme se tiše v moři
|
|
|