V růžovém domě se ukázalo oko
a sežralo hada, pískajícího, kroutícího páteří.
A ta praskla
Lekla se plovoucí podlahy a horkého vzduchu, který rozkládal myšlenky
Ztraceni v dualitě
Jen spirálovitá lednice to rozlouskla a popelka přinesla tři možnosti
Ta prostřední a na půdu a zas znova...
A ty pořád jen myslíš na černé a bílé
Ó bože, jak prožít ty krásné chvíle
Beze zmatku a rozpustile
Bez následku co tě drtí jak křídlo jedovaté ropuchy
Oko co krvácí, žene tě do víru světa
A nevidíš už barvy
Vše jen černé bílé
Jednoduché řešení
Upsat duši... NEMYSLET už víc
Mít jen věci a mozek na obtíž. |