.
Jsem parodií na slušného člověka
Prý dýchající tvor s Múzou v zádech
To mi došlo včera večer (Když jsem básně psal)
A noc v tu chvíli získala fialový nádech
.
.
Jak jsem vždycky v půlnoci
lásku vážil penězi
a mezi šesti strunami
(nemohu si pomoci)
Jsem pozoroval nebe…
.
Né tedy Ano já pozoroval sebe
.
Patron zelenkavých jar a smutněnkových podzimů
Jurodivý chlapec zrozen z kytary Né z žestě
Mám žesťovitý tvar
A kapsy plné deště
.
.
Nepřežívám jen na sklonku myšlení
Stejně jako věci které přestávají dýchat
.
Musím si začít zvykat
.
A možná budu hrát v další živé serenádě
A bez úrazu projdu další podzimy a jara
Když v létě budu mít všechnejch šest strun pohromadě
.
.
.