|
|
 |
Portrét Autor: tora (Občasný) - publikováno 15.5.2001 (16:44:23), v časopise 18.5.2001
|
|  |
Pár starých štětců a pár barev na podlaze v podkroví,
několik velkých zašlých pláten, které nic už nepoví.
Dávno ztratily lesk Mony Lisy, Van Goghových Slunečnic,
zbyla na nich jenom špína, starý prach a jinak nic.
Na sametové pohovce tušíš krásu ženských těl,
tu krásu přenést do obrazů svým štětcem by jsi chtěl.
Dlouhé vlasy, něžné křivky, její jemnou tvář,
v krásných očích jak jí jiskří svíček zlatá zář.
Jednou někdo vrátí slávu dávno mrtvých časů,
začaruje své poselství do barevných hlasů.
Vypne plátno, stvoří obraz a vdechne mu duši,
aby mohl promluvit i k těm, kteří jsou hluší.
Štětcem lehce pohladíš její bílá hebká ramena,
sklouzneš dolů křivkou boků, ještě neví, co to znamená.
Na věky můzou do portrétu zůstane zakletou,
v tazích štětce, barvách, stínech, malířovou paletou.
|
|
|