seděla jsem se šňupacím tabákem v nose jednoho člověka
jehož požitky se v tomto směru s mými nekryjí
byly to dlouhé dlouhé minuty strávené v houpavém hovoru
já rozpačitá a můj společník uvyklý tomuto prostředí
a když jsme byli vysmrknuti do špetky dvou hnědších prstů
a ve spirále odklepnuti do navlhlé trávy
zeptala jsem se nikoli poprvé sama sebe
jestli si dokážu se ještě sebe vážit
"To není otázka konců takových,"
tabák mi vyčerpaně zasípal,
"sama sebou na to hledět zkus,
já, kdybych myslel, řekl bych,
že ačkoli jsem hnusnější než trus,
sebe sám bych oslavoval dál,
a měl se za klenot kvalit nejzašších.
v tu chvíli jsem se na okamžik uviděla jako princezna
sedící na trůnu z perleti u jehož nohou klečí svržený hermafrodit
ale nemohu tu chiméru si udržet
vždyť nemám ani komu se s ní sdělit
Vyrovnanost tabáku bych chtěla mít,
který byl rostlinou kdesi v Americe
a novým objevem a vzácným zbožím.
Který si stejně zachovává klid,
ve chvíli, kdy já se jistě složím
a kde on si sebe váží převelice,
co klenotu kvalit nejzašších.
|