Hon na ticho
To vám tak zase jedou nemám co dělat. Pustím si počítač a jelikož jsem od svého kamaráda dostal další „legálně“ stažený film rozhodnu se, že se na něj podívám. Už nevím co to bylo, ale jistě byl velmi kvalitní, protože jsem jej jako všechny předním záhy po shlédnutí smazal. No tak si vám ležím. Koukám na něj a něco mi začne hučet v uších. Snažím se zaposlouchat do toho nepříjemného hluku, který mě rušil v příjemném nic nedělání. Procházím pokojem od jedné strany na druhou od druhé na první, když si řeknu, že nejspíše zase někdo venku pracuje s nějakou strunovou sekačkou. Jediný lék na venkovní hluk je tedy zavřít okno.
Své snažení tedy přesouvám na zavření okna. Během krátké cesty k oknu se stále rozhoduji, zda je to dobrý nápad zavřít ho, když je venku téměř pětatřicet stupňů a zcela jasno. Kde kdo by mohl říci, že to je optimální počasí na výlet na koupaliště, ale já zastávám názor, že nejlepší koupání je v podvečer, když začíná pršet. To je totiž jediná chvíle, kdy se dá v bazéně pohybovat a případně uplavat nějaký ten metr bez toho, aby jste řekli pětkrát „Pardon, já jsem nechtěl.“ nebo „Jé promiňte, já vás do těch slabin opravdu kopnout nechtěla,“ jak by řekla omlouvající se slečna. Případně věta pánů „ Promiňte paní, ty prsa mi samy vklouzly do dlaně.“ s rukama stále majícími na prsou dotyčné dámy.
Okno se mi podařilo s úspěchem zavřít. Přesvědčen o vyřešení svého problému ulehám zpět do postele. V jedné z klidnějších pasáží, kdy děj nebyl zcela dramatický, ale spíše připomínal večerníček, jehož cílem je člověka uspat, jsem opět uslyšel ten známý zvuk. Bylo to něco mezi hučením a pískáním, jako když se točí větrák nebo malé čerpadlo. Teprve teď mi to trklo. No jo vždyť v počítači jsou minimálně dva větráky, které můžou takto hučet. V ten moment již byl film věcí druhotnou. Od této doby začal hon na utišení mého milovaného počítače.
Pár lidí mi řeklo: „ Nejhlučnější je větrák na procesoru,“. Druhá skupinka říkala: „ Ne ne ne, jestli je počítač hlasitý tak to je jistě zdrojem.“ Dříve než jsem se chtěl pustit do konání činů otevřel ne příliš tlustou peněženku. Oba dva najedou vyměnit nemůžu. Přišlo na řadu dlouhé rozhodování, až zvítězil větráček na procesoru. Cesta do města byla velmi příjemná, protože jsem věděl co chci a měl dobrou víru v tuto investici. Součástku jsem koupil a sám nainstaloval. Pustím počítač a poslouchám…
Žádná výraznější změna nenastala!!!
Tak nic, zesmutněl jsem. Svůj boj jsem ovšem nevzdával. O několik týdnů práce a poctivého spoření později jsem dokoupil nový zdroj. Druhá operace mého počítače proběhla opět úspěšně. Ač jsem tomu v několika málo okamžicích nevěřil.
Pustím počítač a poslouchám…
Nastala výraznější změna, ale ještě to nebylo to co jsem si pod pojmem ticho. Co teď?
Opět jsem nažhavil všechny své kontakty. A u jednoho z „odborníků“ vylezlo, že ještě by to mohl být pevný disk. No ano, vypojil jsem z něj drát aby se nezapnul a ticho bylo na světě. Původní disk jsem prodal a z úspor, které jsem za tu dobu, kdy jsem se užíral a tiše trpěl, ušetřil koupil nový.
Pustím počítač a poslouchám…
Ano, to už bylo ono!!! Spokojeně jsem si lehnul na postel a začal se dívat na další filmů. Bylo to takové ticho až jsem z něj usnul.
Až za několik měsíců, když si tak ležím v posteli a přemýšlím nad nesmrtelností brouka slyším povědomý hluk…přiložím ucho k počítači, ale ten je tichý. Obejdu všechny světové strany až se zastavím u okna. Ano, jde to z venku. Otevřu jej naplno a koukám jestli někdo něco nedělá, ale ani tato teorie mi nevyšla. Vydržím tak několik dní, když si o mém problému promluvím se známým. K mému údivu mi dokáže velmi jednoduše odpovědět. „To nic, to bude hučet pořád. To jde z té fabriky pod vámi. Mají tam nějakou novou turbínu…“
|