Babylón
Během dvou hodin, kdy jsem ze dnešního slunečného odpoledne za plotem před novostavbou bratrova domu upravoval starou obilnici na kotec pro morče, čtyři kolemjdoucí skupinky procházejících se lidí nahlas uvažovaly o tom, jak je v oné stavbě rodinného domu - nástavbě na garáži - vyřešen strop za vysokým oknem, sahajícím téměř přes dvě patra. Dvakrát jsem odpovídal na dotaz k tématu, že nevím, dvakrát si kolemjdoucí odpověděli sami. Pak šli kolem známí, a po krátké debatě o stropu ona poznamenala, že ta velká skla budou dělat problémy při umývání oken. Dalším párem byl nedaleko bydlící ředitel divadla a propagační výtvarnice téhož, takto jeho partnerka. Chtěl vidět, kdy se do bratrova domu nastěhujeme my. Totéž zajímalo kamarádku, která na ulici venčila knírače a svého synovce učila jezdit na kole v tajících zbytcích sněhu. Poslední, s nímž jsem o problému chybějícího stropu za tím oknem proti své vůli diskutoval zhruba patnáct minut, byl bělovlasý čerstvý důchodce. Přiblížil mi, kde všude pracoval jako topenář, a jaké viděl zvláštnosti v domech zbohatlíků. Setmělo, se, tak jsem ukončil práci. Abych příště byl více v obraze a mohl podat zájemcům zasvěcenější informaci o sourozencových záměrech ohledně stropu za oknem, zeptal jsem se pro jistotu po příchodu domů na problém bratra. Řekl mi (v tento březnový podvečer v obývacím pokoji zrovna v polospánku sledoval televizi), že to s tím stropem ještě nemá domyšleno. Pak mi vyprávěl, jak jednou poslouchal kolemjdoucí párek tmavě oděných mladých intelektuálů, které už bylo slyšet, jak stavbu velmi zasvěceně hodnotí z hlediska estetiky, kulturních tradic, praktičnosti i filosofie bydlení. Bratr vyšel s tváří raněné šelmy ze stavby na ulici a pozoruje intelektuální pár si zapálil. Nato se ozvalo: „Už je z tý dřiny unavenej, tak si musel dát cigáro, chudák Ukrajinec...“
|