Oh muj andeli.
Vidim rudou tresen.
Blesky z obzoru.
A nahle krik moskyta.
Tak krasne belo bylo by bez chmiri tveho tela.
A k tomu polifku.
Kracim po oblouku.
Nekdo je dole.
Buraci hrom a stin se chveje...
Zavrela se obloha.
Videl jsem diru.
Tuzku zmackanou v papiru.
A tvoje modry oci.
S recmi o nicem.
Nacmarany stopy predku - to mam v zadku.
Radsi sam gumovat a smat se.
Valet se v kaluzi bahna.
Skvira se otvira
oblohou prosvita slunce.
Jak lezouci skvor,
klepeta paprsku se zavrtavaji do mozku pavucin
spletenym davnou magii lasky a svaru.
Lid onemel.
v sitich desu, hnilobneho pachu a slunce zaru.
Uz vim co me volalo.
Kristalovy vitr ze strechy sveta.
Bohove, jimz zmaru veta
je jak praskly stin.
Neprestavej blesky metat
At treba lidstvem spita
Bud CLOVEKEM
A koukej do vysin.
-----------------------------------------
Dnes jsem videl mesto v baliku.
Krizovatky zpletene z provazu.
Parniky velkych muzu
a ctyry sametovy kocky.
Mnoukaly...
Kazdej ma svy prachy.
Plesnivej dedek je zachrancem.
Jak v pohadce.
Vsichni nenavidi svestky.
A ja s rancem plnym buchet utikam.
Nebojim se.
Kazdej ma svy prachy.
Led mi tece po zadech.
Ja, ridic a pratele z Al Quajdy.
A uz sam. Ceho se chytam?
V hlave davna opora. Tak uz jdu spat...
strach z velkomesta
Podival jsem se na misto kam slunce chodi spat.
Na oblohu.
Na motor jenz ridi me.
Rytmem mesta a spokojen chodim rad ted usinat.
Bez barev a bez tvaru.
Ach..ten telefonat.
Reflexe v zrcadle casu.
Te come este ciudad.
Jednim z mravencu, opovrzenim jsem se stal.
V zrcadle casu je videt kazdy spatny tvar.
S usmevem na rtech zadne skutky.
ted kamarady mam vsechny mistni krtky.
A sebe ne.
O jak snadne je v proudu mesta ulpivat.
A sebe ne. A sve myslenky.
Jsem to ja? Ci me drti pan veliky.
TE COME ESTE CIUDAD!
|