|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Milá slečna…“
hm, zajímavé oslovení
vůně
růží,
oranžová
obálka.
Dopisní papír…
liliově
bílý
„… chci Ti jen říct,…“
jé, už je to tady,
srdce
mi
buší
jako
zvon,
v roztouženém
očekávání
pokračuju
ve čtení…
„…že to byl omyl, promiň.“
Úsměv mrzne,
srdce chladne
láska,
ta
nejmocnější síla,
co
hýbe
celým
světem,
ta přece
nikdy,
nikdy
neuvadne,
nebo snad ano?
Scvrkávám se do sebe,
hroutí se mi schránka,
jako zlé síly,
co nevybuchují,
ale padají,
padají,
padají,
ani pořádně
nevědí kam,
na jak dlouho,
kolik …
|
|
|