|
|
|
Panna Venezijská Autor: dr.kraken (Občasný) - publikováno 7.5.2001 (20:28:08), v časopise 10.5.2001
|
| |
Dokládám se Bohem Otcem, Synem i Duchem svatým a blahoslavenou Pannou Marií, že jsem nikdy čarodějnicí nebyla, svatých míst a věcí nikdy nezneuctívala a že o čarodějnictví ni nevím krom toho, čemu učí Písmo svaté, jež jsem vždy poctivě hlásala. Nikdy jsem neměla jiné víry, než naší svaté matky, katolické apoštolské římské církve. Odříkám se ďábla a všeho, co se k němu vztahuje, vyznávám svého Spasitele a modlím se k němu, aby jeho krev i za mne marně prolita nebyla, tak abych pro nesmírné zásluhy jeho dosáhla odpuštění hříchů svých. Vás, pánové, snažně prosím o zmírnění mně určeného trestu, aby má duše neupadla v zoufalství.“
„Kate ohledej tu ženu. Signum diaboli, toť my hledáme. Neostýchej se prohledat tu hříšnici. Ďáblovo znamení hledej !“
„Panno Venezijská, nejsi-li vinna, nemáš se čeho obávat. Musí ti prokázati vinnu. Věřím, že jsi nepodvedla pána našeho.“
„Kate, až ho najdeš, bodni do něj jehlou. Ta žena nebude křičet bolestí a z rány nespatříš vytékati krve. Hledej jej v té špíně, ochlupení, i vlasech špínou rozcuchaných a najdi jej, kate!“
„Panno Venezijská neplač. Neroň slzy, vždyť nemáš důvodu ke strachu. Kdes byla včera večer ? Odpověz. S mužem jsi doma byla ? Pověz a já se za tebe před svatým soudem sám postavím.“
„Kate, nehleď na křik ani na krev, kdyby náhodou. Ty neuvidíš, ty neuslyšíš ! Dle toho bude odměna tvá vypadati. Zde máš potřebných nástrojů, dutých jehel i hnědých uhlů. Buď opatrný hlasu jejího. Nikdo jej nesmí uslyšit !“
„Panno Venezijská, tys byla s mužem svým ve světničce vaší. Tys pověsila kříž i pomodlila se před ním. Poctila jsi chotě svého. Tys světice, nemáš důvodu k obavám. Jen pověz mi přec, kdes byla tu noc předevčírem ?? Pověz, ať zastat u soudu božího se tě mohu s čistým svědomím.“
„Kate, tys placen od kusu přivázaného k hranici. Zvyklý jsi na půl zlatky, za tuto ženu však dostaneš zlatý peníz celý. Toť můj slib. Jen zajisti signum, nespatři krve a nenech zaslechnouti nikoho křiku jejího. Zlatku dostaneš, kate !!“
„Panno Venezijská, uctít bylas matky své u hrobu tam na palouku nad řekou. Šero bylo, když ses vracela do svého domu. Tma ne, panno, nemáš důvodu k pláči. Ty nepocítíš bolesti.“
„Kate, pevně přivážeš to hříchem pošpiněné tělo. Jazyk vyřízneš Satanovi neb mohl by mluvit. Mohl by i řvát a lidská ucha zaslechnouti by mohla nedovoleného. Pekelná moc je obrovská a zmanipulováni by mohli býti hlavy té cházky. Ona nepromluví, kate !!“
„Panno Venezijská, plakat na hranici musíš, ne zde. Tvé slzy pro smích mi jsou, ne pro lítost. Nebylas s mužem svým, nebylas ani uctít památky matky tvé. Na palouku tančit při půlnočním úplňku bylas. Ta přiznání dohání tě k slzám, nebraň se jim přec jsou zbytečné.“
„Kate, ty nevidíš krve ! Kate, ty nevidíš strachu neb bolesti v jejích očích ! Kate, tys nezaslechl ani hlásku neb prosby !!!“
„Panno Venezijská, vyzvána naším soudem bylas k pláči. Nechť ukaž nám svých slz. Pro hořké slzy Kristovy, které na kříži za nás prolil, pro svaté slzy Panny Marie, jsi-li nevinna, prolij slzy, jsi-li vinna, neprolij !“
„Kate, spatřils slz ? Kate, zmýlen šálením pekelným byls. To čert sám jí navlhčil tváře i oči svou slinou !!“
„Panno Venezijská, máš právo své obhajoby. Promluv, odpověz. Jsi vinna ? Pokud nepromluvíš, oheň nenávratně vzplane a ty zhyneš ! Nechť práva tvé pravdy ti byla poskytnuta ! Haj se !!“
|
|
|