protěž (Občasný)

Taky nemůžu pít víc jak jedno kafe denně, protože potom mám jakýsi možná úplně čistě prostě jen vsugerovaný pocit přílišného srdcobušení.. takže maximálně jedno denně.. no.. někdy mi to dá zabrat.. neb jsem na kafi silný jednodeňňozávislák.. a to i přesto, že třeba někdy celý dny ani jedno kafe denně nepiju..

protěž (Občasný)

V tom případě nemohu nemít výhrady kvůli jisté nekonzistentnosti textu.. druhý verš následuje po prvním příliš náhle.. očekávala bych zásadní, byť třeba drobné pozastavení tak, jak je archetypiálně odražené v realitě. Nějaké "mmm", nebo alespoň náznak jistého prožitku, pocitu po "cucnutí", na základě něhož by potom mozek vyslal nervový signál do ruky s luskavým poselstvím a rozkazem, neboli vnější projev tohoto reflektovaného prožitku, pocitu. Nemluvě ani o tom, jaký přínos by pro celou báseň - a tentokrát už nejen z hlediska obsahového a významového - představoval jeden verš navíc.. o kolik více kafe by tak hrníček mohl pojmout.. a to se mi zdá snad vůbec to nejdůležitější, vždyť navzdory proklamovanému tak často citovanému klišé o neporovnatelnosti kvality a kvantity, všichni víme, že ideální a kýžený poměr těchto dvou složek je maximální příměúměrná (nikoli neúměrná) vyváženost.. více kvality A více kvantity. Jiných výhrad už ovšem nemám. Naopak můžu vyzdvihnout dokonalé, prosté a přirozené zakončení básně, které navzdory dnu hrníčku (a tento jasně viditelný rozpor, přesahující samu báseň a strhující jí k jisté dynamičnosti, se mi rozvěž velmi zamlouvá) naznačuje "pokračování"..

protěž (Občasný)

Amen pravím i já.

Díky? Já díky, Vy díky, on díky, kdo díky? Já nedíky ;oP Hmmm.. kafe a nedíky s tvarohem.. hmm ;o)