Proč umrzáme?
Všechen ten údiv a bolest a stavění oltářů. A hloupost a masky, jež bojíš se, že nikdo neodhalí.
Všechna, tak sladkobolná, pukající srdce. To ,,ache“ sladké tolik, že ani nedá dopolknout!
To mrazivé chvění a pohledy zvěře na pastvinách.
Rudé a slabé a obnažené, je srdce těch, kteří zas, tak jako tolikrát, spatřili svatozář nad cizí hlavou.
Malí a prostí, ubozí ve svém strachu, hloupí v přepjaté snaze ukázat, čím vším dobrým jsme, ztrácíme sami sebe a druzí nás nikdy nespatří.
A všechny ty ploty, o něž si rozdíráme těla, zrcadla, kterými jdeme vstříc a ostnaté dráty, ke kterým se přivineme a naše paže znovu krvácí - nic z toho nejsou víc než překážky, které stavíme si sami.
A nic není nikdy prosté, čisté, jednoduché. To, k čemu tolik vzhlížíme, toho mi sami nejsme schopni.
Nepovíš, nevzhlédneš, nepřikývneš. Nevezmeš, nedáš, nepohladíš. Právě tak, jak bys tolik chtěl!
V ten jediný, krátký okamžik, kdy plameny máš na dosah, do ohně ruce nepodáš.
- Take my hand. Take my whole life too! For I can´t help falling in love with you.
(For What You Are)
|