TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 16.11. Otmar

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Dva lidé prostí
Autor: malá_mořská_víla (Občasný) - publikováno 28.4.2001 (20:31:29), v časopise 1.5.2001

Dva lidé prostí

Dva lidé prostí a nebe,
ruku v ruce jdou,
sníh na nohách je zebe
a dlaně zimou si mnou.

Dva lidé prostí a přání,
šestáky k nohám padají,
v přítmí pod lucernou opření,
každou noc se spolu splétají.

Dva lidé prostí a smrtka,
i pro ni jsou jen onuce,
ručička osudu vratká,
teď tři spolu jdou už za ruce.

Poznámky k tomuto příspěvku

Niky (Občasný) - 30.4.2001 > Hezké, zvlášt ten námět mě zaujmul!		Body: 3

		<reagovat

Petr (Stálý,Redaktor) - 30.4.2001 > no ... ta basnicka se zvlastne rozjizdi ... zacatek je takova versovanka nebe/zebe ... trochu ohrane ... nicmene libi se mi ten napad, ze ti lidi jsou onuci pro smrt ... fakt zajimavy ... celkove zajimave ...		Body: 3

		<reagovat

AlexBobrLetadlo (Občasný) - 30.4.2001 > Nu, Vole (pro ostatní, to není urážka, jen naše vzájemné vtípkování) líbí. Abych ti něco zkritizoval - už v první sloce ti uskakuje rytmus. I některé rýmy nejsou ideální (přání x opření, smrtka x vratká). Moc se mi líbí vývoj prvních veršů každé sloky, 2. verše 2. a 3. sloky a hlavně konec - ten je o drsné realitě. Vole! Jen tak dál :-)		Body: 5

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 2.5.2001 > Taková zastavení mám moc rád, škoda, že Ti občas ale nesedí melodika rýmů - třetí sloka - "přání" na které není rým.		Body: 3

		<reagovat