Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
každodenní stereotyp
Autor: noumbium (Občasný) - publikováno 18.2.2005 (19:50:48)

 Vlak se rozjíždí a já sleduji okolní krajinu, jak sténá zdeformovaná lidskou činností. Rakovina téhle planety ji tak zohyzdila. Pořád se jenom množit, roztahovat se, pokrývat povrch této planety, dokud bude co pokrývat, dokud ji nezabijeme. Nedělají tohle přece zhoubné nemoci? Otázka je jestli to tak nemá být. Copak by se v tak dokonalé evoluci mohla stát taková chyba?

            Dívám se skrz poškrábané vlakové okno a přemýšlím. Tolik jednotlivců,tolik rozdílných osudů,každého z nich čeká v příštích několika minutách něco jiného.Někoho doma čeká rodina, jiný jde na nějakou ´´důležitou´´ schůzi. Někoho z nich může za dvě minuty srazit auto. Každý člověk je jiný.Člověk jako jednotlivec a člověk jako šest miliard obyvatel země je naprosto něco jiného.Co znamená život jednotlivce pro tento systém který pomalu rozežírá svoje okolí.Vlak pozvolna opouští nástupiště a po své jasně vyznačené trase, skrz prostor uhání k dalšímu nádraží. Můj vlak vjíždí do další stanice. Na zavátém nástupišti stojí několik osamělých  bytostí, každá zvlášť, daleko od sebe.Každému z nich běží hlavou něco naprosto jiného.Každý má svůj vlastní svět. Vlak se opět rozjíždí a kolem se opět míhají domky z nichž se jak z cigarety valí mračna černého dýmu a pole, které kdysi bývaly lesy. Naproti mně si nějaký třicátník čte blesk. Ve vagonu je ticho, jen z pod kol vlaku sem proniká slabé drkotání. Klid jen na chvíli narušila procházející průvodčí.Ozývá se zaskřípění a vlak opět zastavuje, vystupuju. Na  nástupišti opět stojí několik osamělých lidí, kteří se pečlivě zabaleni do svých zimních uniforem snaží odolávat nelítostnému lednovému počasí aby byli zdraví a mohli nadále každodenně napomáhat tomu destruktivnímu systému lidské společnosti. Můj vlak odjíždí a všude zavládlo až na občasné zafoukání větru mrazivé ticho. Do úst si vkládám cigaretu a klidně sleduju plamen zapalovače jak sežehl její světlejší konec. Pomalu se vydávám na cestu domů, narušuju tu magickou chvíli uprostřed zimy, kdy se čas na chvíli zastavil a opouštím to klidné zasněžené nádraží a těch deset lidí čekajících na vlak, kterým jsem stejně ukradený.


Poznámky k tomuto příspěvku
pošvatka (Občasný) - 19.2.2005 > Tak to s tebou není ještě tak hrozný, když si zapaluješ světlejší konce.Já si poměrně často
podpálím tu druhou stranu.
A nezdá se ti, že to(to množení,devastace atd.)
je bláznivej pokus někoho, kdo se teď tam nad
námi u ohromnýho mikroskopu velmi dobře baví.
Pak vyleští objektivy, vypne osvětlení a zamumlá,
"jdeme jinam, s tím mozkem jsem to vymyslel zajímavě"
Body: 5
<reagovat 
noumbium (Občasný) - 19.2.2005 > no jiste ze me napadlo ze je nad nama ejaky typek z mikroskopem, ale to bude tematem moji dalsi uvahy
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter