PÍSMENA NOCI
1.
Každý z nás ušel svou půli cesty
Dva životy se znovu setkaly
na půli mostu
nad řekou
Tíha se věšela
na nejisté kroky
Ze stínů vetkaných
do plášťů dlouhých let
vycházel strach
Setkání bylo jako sen
co přišel po špičkách
2.
Zas tušil jsem jak kdysi
váhání ukryté
ve vlasech spuštěných
málem až na půl tmy
Krev bila tepnami
lámala polospadlá vrátka
Sám život barvil zvoucí hlas
i dotek pokradmý
V závanech dychtění
písmena noci
ta její vnitřní řeč
se připomněla zblízka
Jak stéká po pleti
v pomalých vteřinách
v přílivech něžnosti
po níž se stýská
Jak dál se ozývá
a tmou se přesouvá
sahá na pevnost stěn
z přelétavého chmýří
v příbytku samoty
kde zabloudilý stesk
se skládá v záhyby
jak křídla netopýří
Utopen v jemné tkáni
zpomalen oklikami
hlas noci utichá
čekání rozehrává
Můj poraněný sen
se otřásá a vzpíná
Na pomoc stydne v ráně krev
jak všeléčivá šťáva
3.
Setkání prchlo mimo čas
Zmizela všechna písmena
V marném čekání na zázrak
zbloudily noční chvíle
Řeka dál teče mimo břehy
tak zbytečně tak bez jména
Pod naším loučením
uplývá provinile
|