Pavoučí žena

snovaná z ocelových lan

spouštíš se nad své milence

kapičkami inkoustu sliníš jejich těla

v trhlinách

ledovcových ran

křížíš písmena do nesmyslných slov

na znamení tetované

v rudých barvách

ležíme vedle sebe

jako dvě padlé ozvěny

posypané bílým sněhem

až to skřípe z úst

vydechuješ sladký zápach

života ve spánku

a černé mouchy roztahují křídla

v teple tvých rukou