„Co bude zítra?“
ptá se ten hlas.
„Co další jitra?“
vyzvídá zas.

„Satane odstup!“
snažíš se o chrabrost.
„Mysli má otup!“
žadoníš o milost.

Sám sebou milován,
sám sobě nepřítelem,
sám sebou proklínán,
jen ty – tvá duše s tělem.

Řveš tiše v oblouznění,
přivíráš oči dokořán,
hledáš klid v rozběsnění,
sám sobě`s malý pán.

To tíha svědomí
tě silou tlačí k zemi,
to strašné vědomí,
že něco je i není.

Pak znovu slyšíš:
„Jsi vinen! To chyba tvá!“
Trest přijde tušíš …
… pak náhle ticho, tma.